Když Ježíš putoval do Galileje, přišel k Jákobově studni v Samaří, kde se zastavil, aby si odpočinul. Zatímco jeho učedníci odešli koupit něco k jídlu, ke studni přišla Samařanka, aby nabrala vodu. Ježíš jí jednoduše požádal: „Dej mi napít“ (Jan 4:7).
Kristova slova k ženě byla začátkem dlouhého rozhovoru, kdy žena žasla nad tím, co jí říkal. Konečně řekla: „‚Vím, že přichází Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všecko.‘ Ježíš jí řekl: ‚Já jsem to – ten, který k tobě mluví‘“ (Jan 4:25-26).
Učedníci se vrátili a užasli, když nalezli Mistra tak silně zabraného do rozhovoru se Samařankou. Pustili se do přípravy jídla, a když bylo hotové, žena pospíchala zpátky k městu. Řekli Ježíši: „Mistře, pojez něco“ (4:31), a Ježíš jim odpověděl hádankou: „Já mám k nasycení pokrm, který vy neznáte“ (4:32).
Ježíš jim říkal, že byl nasycen potravou, která není z tohoto světa, a že je úplně sytý. „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo“ (4:34). Podobně máme být i my připraveni svědčit o Božím království a získávat duše. Ježíš tento skutek vykonal se Samařankou a Bible říká, že ona uvěřila, že je Mesiáš. Řekla svým přátelům: „Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko, co jsem dělala. Není to snad Mesiáš?“ (4:29).
Kristova potřeba společenství byla uspokojována, když mluvil s touto ženou. Ježíš řekl: „Vše, co jsem žádal, byla voda, ale ona mi přinesla upřímné a hledající srdce. Takovéhle obecenství je pro mne pokrmem.“
Ježíš chce s tebou denně strávit hodnotný čas. Pokaždé, když na něho očekáváš, mluví s tebou, jak to ostatně slíbil. Tak vyčkávej v jeho přítomnosti, dokud neuslyšíš, jak ti odkrývá své srdce.