Bůh Otec ustanovil svého Syna Ježíše, aby se ve slávě stal naším veleknězem. A skutečně, Ježíš je nyní ve slávě – Člověk i Bůh – a zastupuje nás. Je oděn v roucho velekněze, stojí před Otcem a přimlouvá se za nás.
Otec má bez pochyby velkou radost, že má Syna po své pravici, ale Bible neříká, že Ježíš vystoupil vzhůru kvůli svému Otci nebo aby obnovil svou slávu. Ne, Písmo říká, že Kristus vystoupil do nebe jako náš velekněz. „Kristus přece nevstoupil do svatyně udělané lidskýma rukama … ale do samotného nebe, aby se za nás postavil před Boží tvář.“ (Žid 9,24)
Jan zahlédl Ježíše Velekněze ve slávě. Popisuje, jak se Ježíš objevil uprostřed sedmi svícnů, zastupoval svou církev a sloužil mezi nimi ve zvláštním oděvu: „uprostřed těch svícnů někdo jako Syn člověka, oděný řízou až na zem, a na prsou opásaný zlatým pásem.“ (Zjevení 1,13)
Exodus 30 nám dává znamenitý obraz služby velekněze ve svatostánku. Oltář ze zlata stál před vstupem do nejsvětější svatyně ve svatostánku. Na něm bylo neustále páleno kadidlo. Nejvyšší kněz Áron se staral každé ráno a večer o lampy a knoty. I když národ Izrael cestoval divočinou, svatyně byla stále naplněna oblakem libé vůně stoupající k nebi ze zlatého oltáře (viz Exodus 30,7-8).
V Bibli pálení kadidla představuje modlitbu a bez přestání hořící kadidlo na zlatém oltáři ve svatyni představuje Ježíšovy modlitby, zatímco byl na zemi. Ježíš se modlil neustále – ráno a večer, o samotě, na horách. Celá kapitola Jan 17 je Ježíšova modlitba za jeho učedníky a za lidi, kteří ho následovali a vněho věřili, ale modlil se také za ty „kdo ve mě budou věřit“ (Jan 17,20). Jaká mocná pravda – Ježíšova slova zahrnují tebe i mě. On se za nás modlil už, když kráčel po této zemi v těle.
Milovaní, modlitba, kterou se modlil Ježíš, se neztratila ve vzduchu. Celou tu dobu hořela na oltáři a Bůh přijímá modlitby svého Syna za každého z nás. Naše obrácení a naše spása je výsledkem Ježíšových modliteb. Haleluja!