„Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí.“ (Jan 14,27)Toto úžasné slovo od Ježíše muselo učedníky ohromit. V jejich očích to byl skoro neuvěřitelný slib: Kristův pokoj se měl stát jejich pokojem. Těchto dvanáct mužů žaslo nad Ježíšovým pokojem, jehož byli svědky po dobu posledních tří let. Jejich Mistr byl vždy klidný, nikdy se nebál, nikdy nebyl rozrušený jakoukoli okolností. A nyní jim Ježíš sliboval úplně stejný pokoj!
Pak Ježíš dodal: „Ne jako dává svět, já vám dávám“ (pokračování téhož verše). Toto nebyl pokoj necitlivé, roztříštěné společnosti, ani dočasný pokoj velmi bohatých lidí, kteří si zkoušeli pokoj v mysli koupit skrze materiální věci. Ne, to byl pokoj samotného Krista, který přesahuje veškeré lidské chápání!
Načasování tohoto daru pokoje bylo pro učedníky velmi důležité, protože byli na prahu největší zkoušky, jakou kdy zakusili. Kristus se je chystal opustit, a zpráva o jeho bezprostředním odchodu přišla jako velký šok. Vyhlíželi den, kdy Pán ustanoví na zemi svoje království a je všechny učiní vládci. Nyní museli čelit faktu, že bude vydán do rukou zlých lidí a zabit.
„Znovu vstanu,“ ujistil je Mistr, „a Duch svatý Vás provede skrze to, čemu budete čelit.“ Vše, co učedníci v této chvíli měli, byl Kristem slíbený pokoj. Službou Ducha svatého vždy bylo zjevovat Krista jeho lidu. V Janovi 16,14 ve zkratce říká, „Duch svatý k vám bude hovořit o mně a mých cestách.“ Jinými slovy, Boží pokoj k nám přichází, když nám Duch svatý zjevuje Krista. Když jsi přijal Krista, přijal jsi míru jeho Ducha a práce Ducha v tobě pokračuje do dnešního dne.