Za dnů prvotní církve křesťané „společně pozvedli hlas k Bohu a řekli: ‚Panovníku … ty jsi skrze Ducha svatého ústy našeho otce Davida, svého služebníka, řekl: ‘Proč zuří pohané hněvem a národy osnují spiknutí? Králové světa povstali a vládcové se spřáhli proti Hospodinu a proti jeho Pomazanému.’‘“ (Skutky 4,24–26)
Tehdy se nejednalo o lidi, kteří by byli podrážděni křesťanskou filozofií a křesťanským světonázorem, ale šlo o zuřivé a intezivní protivenství. Podobný posun směrem ke skutečnému protivenství vůči křesťanské víře začínáme vidět i dnes.
Tito lidé však marně strojí úklady. To nám dává naději, že? Zde je část toho, co Pán říká u Izajáše: „Hle, to já jsem stvořil kováře, jenž rozdmýchává uhlí ve výhni a vyrábí zbraně k jejich účelu. A já jsem stvořil také ničitele, aby hubil. Žádná zbraň vyrobená proti tobě se nesetká se zdarem, každý jazyk, který proti tobě povstane na soudu, usvědčíš ze svévole. Toto je dědictví Hospodinových služebníků, jejich spravedlnost je ode mne, je výrok Hospodinův.“ (Izajáš 54,16–17)
Úklady, ničení a zuřivost, které mohou proti nám přijít i v posledních dnech, jsou marné. Nepřítel osnuje zlé plány, ale Bible nám říká, že ďábel a lidé, které používá, se marně spiknou; jejich zbraně nebudou mít žádný účinek.
Co se stane, když přijdou zkoušky a přijde nepřítel jako povodeň? Když lidé nebo ďábel se postaví proti vám, ve skutečnosti se postaví proti samotnému Pánu a proti jeho pomazaným. Bůh se proti útoku postaví, aby byl oslaven, a na důkaz své dobroty v životě svých dětí!
Pán tě pomazal. Jsi-li následovníkem Ježíše Krista, dostal jsi od Pána milost, pomazání a moc.