Někdy přijde chvíle, kdy vám váš vztah ke Spasiteli připadá vlažný a odtažitý. Když se podíváme na život apoštola Petra, zjistíme, že třikrát zapřel Krista. Dokonce zašel tak daleko, že jeho žalobcům řekl „Neznám ho“ (Lukáš 22,57). Tento učedník si byl svým vztahem k Ježíši jistý. Ubezpečoval sebe i druhé: „Má láska ke Kristu nikdy nevychladne. Ostatní možná odpadnou, ale já za svého Pána zemřu“ (viz Matouš 26,35).
Jak se tedy Petr dostal až k tomu, že Ježíše zapřel? Byl pyšný, povyšoval se a chlubil, a přitom byl prvním učedníkem, který utekl z boje. Vzdal se svého povolání a vrátil se k práci, kterou dělal dříve. Ostatním řekl: „Jdu lovit ryby.“ Ve skutečnosti tím říkal: „Nezvládnu to. Myslel jsem, že nemůžu selhat, ale zklamal jsem Boha víc než kdokoli jiný, zapřel jsem Ježíše. Už nemůžu bojovat.“
Tou dobou už Petr činil pokání z toho, že Ježíše zapřel, a Spasitel ho ve své lásce plně obnovil. Odpustil mu, uzdravil ho a vdechl na něj svého Ducha, ale uvnitř to byl stále zraněný muž, nevěřil si. Měl stále společenství s Ježíšem i s učedníky a dokonce, když byl s přáteli na rybách, setkal se na břehu s Ježíšem a odehrál se mezi nimi klíčový rozhovor.
„‚Šimone Janův, miluješ mne více než tito?‘ Odpověděl mu: ‚Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.‘ Řekl mu: ‚Pas mé beránky‘“ (Jan 21,15). Všimněte si, že ho v tu chvíli Ježíš nenapomínal, ať se pilně modlí a svědomitě studuje Boží Slovo. Ne, Petr dostal za úkol „pást beránky“. Tahle jednoduchá věta je klíčem k tomu, jak nezanedbat duchovní život. Ježíš říkal: „Chci, abys zapomněl na své selhání a sloužil potřebám mého lidu. Tak jak Otec poslal mě, posílám já tebe.“
I když se usilovně modliíte, studujete Boží Slovo, snažíte se žít svatě a milovat Krista vroucí láskou, nezanedbávejte ty v Kristově těle, kteří jsou zraněni – beránky ve vašem stádu.