Je udivující, kolik lidí chce mít Kristovu moc, ale nechtějí jít po Kristově cestě. Nechtějí následovat Krista, který má zdroje a sílu, a pomáhá druhým, protože zjistili, že následování Ježíše nevyhnutelně vede k obětování sebe. Právě na této křižovatce se mnozí odvracejí od biblického následování Ježíše.
V Písmu čteme, že za Ježíšem přišly zástupy, protože měly hlad a viděly, že dokáže rozmnožit chléb. Jiní přišli, protože toužili po vládě a moci, protože si mysleli, že Ježíš svrhne římskou říši. Ale Ježíš požadoval plné vydání se Boží věci, která se v jeho životě měla naplnit. Řekl jim: „Duch je ten, kdo dává život; tělo samo nedokáže nic. Slova, která vám mluvím, jsou Duch a jsou život.“ (Jan 6,63) Jinými slovy: „To, co vám říkám, vám dá život, ponese, podpoří a povede vás v těžkých dnech.“ Ježíš dodal: „‚Ale někteří z vás nevěří.‘ Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěří a kdo je ten, který ho zradí.“ (J 6,64)
Když poznali, že je to bude něco stát, mnoho učedníků se odvrátilo a už s ním nechodili. Myslím, že dnes je to stejné. Když se káže Kristova pravda, mnoho lidí si uvědomí, že nereprezentují Boží život uprostřed nepřátelské generace, a přihlásí se. Ale když Bůh žádá, aby nesli kříž, najednou už to není atraktivní.
Písmo neříká, že lidé opustili náboženství; ale že opustili Ježíše Krista. Jinými slovy, vrátili se k „vnější formě zbožnosti, ale popírají její moc“ (viz 2. Timoteovi 3,5). Vrátili se k náboženství a možná byli ještě horlivější než dříve. Ale bez moci. Vrátili se ke zpěvu bez moci, čtení bez moci a modlitbě bez moci - to vše proto, že byli konfrontováni s tím, jak by mělo vypadat následování Krista.
Skutečná Boží moc se projeví v hledání ztracených. Jakmile se rozhodneme vydat se Bohu a na službu lidem kolem nás, moc Ducha se projeví v našich životech.