Apoštol Pavel měl jasný smysl, představu a poslání – Boží poslání. Jeho cílevědomost ho poháněla stále kupředu. On věděl, že bude čelit mnoha těžkostem, ale naučil se, že dokážeš snést mnoho utrpení, když je tvé srdce zaměřené na cíl. Pokud se tvé srdce soustředí na pohodlí, nedokážeš vytrvat v žádném utrpení.
Poté co Pavel mnoho let sloužil se rozhodl: „Ještě není po všem. Mám co dělat. Tady je něco co hoří v mém srdci, vášeň v mém srdci je hlásat evangelium. Chci jít do Říma.“ Chtěl jít do centra jeho světa s dobrými zprávami, dokonce k Césarovi samému.
„A jakmile bylo rozhodnuto, že poplujeme do Itálie... vály větry proti nám“ (Skutky 27:1 a 4).
Pavel se rozhodnul plavit navzdory možným těžkostem, které začali okamžitě. Námořníky potkala náhlá změna počasí a Pavel varoval ostatní muže v lodi, že by měli zastavit plavbu, protože je čeká pohroma a ztroskotání. Ale ostatní v lodi ho zamítli a přišla na ně pohroma. (viz. Skutky 17:10-20). Přestože čelili bouři a museli spustit lodní náklad do moře, Pavel věděl, že slyšel jasně Boží hlas a věděl, že mu Bůh připraví cestu k naplnění jeho cíle. Pavel mohl přehodnotit věci a vycouvat z toho – ale raději neskončil!
Možná jsi zažil něco podobného ve tvém životě. Víš, že jsi od Boha slyšel, abys pro něho něco udělal a začal jsi cestu. Ale jakmile jsi to začal brát vážně a pozvedat jméno Ježíše a zachraňovat duše, vítr ti začal vzdorovat dramatickým způsobem. Satan nenávidí, když získáváme duše! Možná jsi musel bojovat proti mnoha temným mocnostem, ale přijde tvé vítězství v boji a uvidíš oslaveného Ježíše.