Jobův příběh a jeho katastrofální utrpení je dobře známé. V nejhlubším zoufalství Job prohlásil: „Když zhoubná rána náhle dopadne, zoufalství nevinných on se zasměje.“ (Job 9,23) Těmi slovy chtěl Job vyjádřit: „Nevyplatí se být svatý nebo přímý. Bůh se chová stejně k bezbožnému jako k čistému. Oba trpíme, tak nač se snažit chodit přímými stezkami?“
Příklad Jobova utrpení by nám měl být všem velkou útěchou. Možná tím budou někteří překvapení, ale Job zpodobňuje věřící, kteří jsou podrobeni tvrdým zkouškám. Skutečně, mnozí bohabojní křesťané jsou vystaveni stejným zkouškám ohněm, jako zažil Job. A my potřebujeme příklad tohoto trpícího muže, abychom uviděli naději sami pro sebe.
Naše pokolení se ocitlo v čase utrpení a katastrof. Když zkoumáme problémy tvořící se všude kolem nás, pohled do budoucnosti může být děsivý, protože vidíme jen více nejistot, strachu a krizí. Jako u Joba, naše srdce volají: „Co budeme dělat? Proč se to vše děje věrným Božím služebníkům? Proč Bůh nezasáhne, aby to zastavil?“
Za touto záplavou potíží stojí Satan. Satan byl Jobův mučitel a je mučitelem Božího lidu dodnes. Tento nepřítel stojí znovu před Pánem a předkládá velká obvinění církve. Podněcuje Boha slovy: „V posledních časech nemáš nikoho bezúhonného. Jen se, Bože, podívej na svůj lid. Jsou to materialisté, sebestřední, snažící se dosáhnout bohatství a pohodlného života, zaměstnaní vylepšováním svého života. Všichni to jsou duchovní zbabělci.“
Je možné, že výheň utrpení tě přivede k odhalení pravdy, která změní tvůj život. To je přesně to, co se stalo Jobovi. Uprostřed utrpení Job udělal úžasný objev - i přes svou čistou znalost Boha opravdově ho neznal. Vyznal: „Dosud jsem o tobě jen slýchal, teď tě však na vlastní oči spatřuji. Proto odvolávám - v prachu a popelu činím pokání!“ (Job 42,5-6)
Zaměř se teď v myšlenkách na Boha a pamatuj, on má vše neustále pod svou kontrolou. Vše zlé, co Satan zamýšlel, promění k tvému dobru. Povzbuzuj se těmito slovy: „Můj Bůh může cokoliv! Miluje mě a já vím, že na mě nezapomněl.“