Když křesťané v Pavlově době vycítili, že se přibližuje zkáza Jeruzaléma, chtěli vědět více o prorockých událostech. Slyšeli zvěsti o bezohlednosti pronikajících armád, které zajaly davy do otroctví, a báli se. Cítili, že nebezpečné časy jsou na dosah ruky. Proto požádali Pavla, aby jim řekl více o tom, co má přijít a jak porozumět časům.
Pavel odpověděl slovy ujištění: „O časech a dobách, bratři, nepotřebujete, aby vám bylo psáno. Vždyť sami přesně víte, že Pánův den přijde jako zloděj v noci.“ (1. Tesalonickým 5,1-2)
Pavel na ně naléhal, aby místo snahy předpovídat budoucnost, byli povzbuzováni tím, co se stane, až se Kristus vrátí. „Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a mrtví v Kristu vstanou nejdříve. Potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu k setkání s Pánem. A tak už navždy budeme s Pánem. Proto se těmito slovy navzájem povzbuzujte.“ (1. Tesalonickým 4,16-18)
Pavel v podstatě říkal: „Není třeba, abyste se obávali všech strašlivých znamení a pohrom. Dobře víte, o co jde. Všechno to signalizuje příchod Pána Ježíše, aby vzal svůj lid.“
Pravda je, že historie někam směřuje. Můžeme si být jisti, že rychlý proud rozvíjejících se událostí nás vede k Božímu věčnému cíli. Svět není bez kontroly; Pán neopustil Zemi, i když se lidstvo stalo zlovolným a nevěrným. Spíše Bůh jednoduše nabral tempo. To, co nyní vidíme, je rychlý pohyb událostí směrem k „největší Boží události“ před námi: vytvoření nového nebe a země, kde bude Kristus vládnout po celou věčnost.
Jako Kristovi následovníci se nezaměřujte na každodenní zpravodajství. Nemáme se zabývat válkami a zvěstmi o válce. Když Ježíš řekl: „Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, protože se přibližuje vaše vykoupení“ (Lukáš 21,28), říká nám, na co se máme soustředit.