Každý křesťan ví, že Bůh nepřebývá v chrámech nebo budovách vytvořených člověkem. Místo toho se náš Pán rozhodl žít v lidských nádobách – v srdcích a tělech svého lidu. Každý věřící se tak může pochlubit jistotou: „Bůh žije ve mně.“ Samozřejmě, Pán je všude, ale podle jeho Slova krví očištěné srdce je jeho trvalým obydlím.
Kdy Bůh začal v nás přebývat? Udělal to, když jsme poprvé dali naše srdce Ježíši. V té chvíli Kristova trvalá přítomnost naplnila naši bytost.„V ten den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně a já ve vás… Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo; můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a zůstaneme u něj.“ (Jan 14:20,23).
Vzpomínáte si na ten den, kdy jste byli spaseni? Vzpomenete si na ty pocity, které jste zažili – sliby, které jste dali Ježíši, že opustíte všechno ostatní a budete následovat Jeho? Ježíš to viděl před věky věků a těšil se z toho. Věděl, že ho přijmete, ještě před tím, než jste byli utvořeni v matčině lůně.
„Můj zárodek tvé oči viděly, všechno jsi zapsal do knihy – dny, jež mi byly určeny, než začal první z nich.“ (Žalm 139:16).
Dokonce dříve, než jste byli semínkem, Bůh o vás všechno věděl a jeho Syn, Ježíš, se těšil z toho, že vyrostete, abyste se stali jeho obydlím. Radoval se z myšlenky, že vám otevře své slovo: „Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám předal všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“ (Jan 15:15).
Naplňujete jeho očekávání, že s vámi stráví celý život? Roste vaše blízké obecenství s ním nebo jste vinni tím, že Ho ignorujete? Bůh touží po vás a má s vámi plány. Nechť Pán učiní dnešní den novým začátkem.