Kdykoliv padne Duch, tak dvě věci jsou vždy důkazem: duch milosti a duch pokorné prosby. “Ale na dům Davidův, na toho, jenž sídlí v Jeruzalémě, vyleji ducha milosti a proseb o smilování” (Zacharjáš 12:10).
Kniha Titus nám říká, že milost je nám dána jako moc nad hříchem, aby nás uschopnila žít střízlivé, svaté životy. “Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista” (Titus 2:11-13).
Úžasná míra této milosti byla přítomna v Božích lidech od dob letnic. Duch svatý seslal usvědčení z hříchu na všechny národy, vyučoval věřící ze všech ras a jazyků jak opustit bezbožnost. Výsledkem byli lidé, kteří žijí pokorně a spravedlivě a toužíš po příchodu Ježíše.
Věřím, že Zacharjáš 12 prorokuje, že v poslední hodině Duch svatý padne mocně na Boží lid s duchem milosti, který je zcela obrátí od vší světskosti. Způsobí to v nich čistotu srdce. Boží lidé se probudí ke skutečnému “kázání milosti” — druhu, který usvědčí lidi z každé skryté věci v jejich životech. Služebníci budou kázat usvědčující, hřích odhalující poselství pokání za hranicí všeho co bylo viděno v dějinách. Všechna nespravedlnost, bezbožnost a bláznivost bude odhalena a ti v Božím domě budou cítit “tlak” dělat to, co je správné.
Služebníci po celém světě, kteří byli vlažní budou pohnuti Duchem svatým. Bůh je udeří usvědčením jeho milostí a řekne jim, “Svět se rozpadá a brzy budete stát přede mnou. Začněte promlouvat k srdcím lidí s pomazáním Ducha svatého.”