Nemůžete si vybrečet své místo v nebeském království. Nemůžete je dostat ani jako odměnu za pilné studium nebo tvrdou práci. Nemůžete si je vynutit. Cesta k nebeskému trůnu vede skrze živou oběť: „Vybízím vás tedy, bratři, skrze milosrdenství Boží, abyste vydali svá těla v oběť živou, svatou a příjemnou Bohu; to je vaše rozumná služba Bohu“ (Římanům 21,1).
Pavel mluví z vlastní zkušenosti. Zažil odmítnutí, pokušení, pronásledování, bití, byl kamenován, uvězněn, ztroskotal, když se plavil po moři. Ke všemu na něm ležela i starost o církev. Teď se nás ptá: „Chcete vědět, jak je možné, že jsem za každých okolností spokojený, a jak jsem v Kristu nalezl pravý pokoj? Toto je ta cesta, to tajemství: Vydávejte svá těla jako živou oběť Bohu.“
V řeckém originále slovo „život“ odkazuje ke slovu „celoživotní“. Pavel zde mluví o oběti a závazku, který je na celý život. Abych to vyjasnil – nejedná se zde o oběť za hříchy. Kristova oběť na kříži je ta jediná, která nás může s Bohem usmířit. „Ukázal se teď na konci věků, aby svou obětí jednou provždy smazal hřích.“ (Židům 9,6)
Pavel tu mluví o oběti, ve které má Bůh zalíbení – protože se týká našeho srdce. O jakou oběť se jedná? Je třeba pohřbít svou vůli, vzdát se ctižádosti a odložit snahu sám se ospravedlnit.
Když nás Pavel nabádá, abychom „vydali svá těla“, říká tím: „přibližte se Pánu“. Co to vlastně znamená? Znamená to přiblížit se Bohu za účelem nabídnout mu celé své já. Přijít k Němu jako novorozené dítě, posvěcené v Ježíšově spravedlnosti, kterou Otec přijímá. V okamžiku, kdy mu odevzdáte svou vůli, obětujete mu sami sebe. To se stane tehdy, když se vzdáte pokusů dělat Bohu radost ze svých vlastních sil. Tento skutek víry je ona „rozumná služba Bohu“, jak o ní mluví Pavel. Jde o to mu důvěřovat a být si jist tím, že nám požehná vším, co potřebujeme.