„Zdalipak půst, který si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít?“ (Izajáš 58,6)
Skrze modlitbu a půst Bůh uvolní něco nadpřirozeného. Izajáš 58,10 nám říká: „Budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jak poledne.“
Bůh nám říká, že skutečný půst přesune naše zaměření od žití pro sebe k žití pro druhé; od soustředění na sebe a uspokojování svých žádostí k ochotné pomoci potřebným. Ti, kteří žijí proto, aby uspokojili své vlastní touhy, zjistí, že je jejich úsilí neuspokojilo, jsou frustrováni, že nenalezli naplnění života, které hledali.
Skutečný půst neznamená jen zdržení se od jídla; je to myšlenka zasvěcení se Bohu; odděl se ode všeho, co brání, aby se tvé srdce probudilo k pomoci zraněným lidem. To mohou být lidé po celém světě, nebo tvoje vlastní rodina. Ježíš vytvořil tento princip žít pro druhé.
„Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, zdatnost dodá tvým kostem; budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí.“ (Izajáš 58,11) Bůh ti dá svoji moc, svoji slávu, svoji přítomnost, když začneš žít pro druhé. A Bůh je ten, který nám promění srdce, aby mohlo dojít k změně od zaměření na sebe k zaměření na Boha a na druhé lidi.
Když dovolíš Duchu svatému, aby ovládl tvé srdce, a zbavíš se pochybností, strachu a přehnaných starostí o věci tohoto světa, promění tě. Něco nadpřirozeného se stane v tobě, aby se něco nadpřirozeného mohlo stát skrze tebe.