Bible nám říká, že když Kristus vystoupil do nebe, vzal na sebe službu velekněze za všechny, kteří k němu s vírou přicházejí. „Ježíšovo kněžství však nepřechází na jiného, protože žije navěky.“ (Židům 7,24). Ježíš je neměnný – stejný včera, dnes i navždy! Dokud budete žít, bude vaším veleknězem v nebi a bude se za vás přimlouvat.
Ježíš sedí po pravici Otce, v sídle autority: „Máme velekněze, který usedl po pravici Božího trůnu v nebesích“ (Židům 8,1). Veškerou moc a autoritu má na Boží příkaz.
Ježíš je právě teď před Otcem a konfrontuje našeho žalobce, ďábla: „Kárám tě, satane! Tento člověk je můj, protože je obmytý mou krví. Je pod mou ochranou, jeho dluh je plně splacen, je volný!“
Ve Starém zákoně bylo povinností a výsadou velekněze, aby, když vyjde z nejsvětější svatyně, požehnal lidu. Pán přikázal Mojžíšovi, aby řekl Áronovi a jeho synům: „Budete žehnat synům Izraele těmito slovy: ‚Hospodin tě požehná a ochrání tě, Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a bude ti milostiv, Hospodin obrátí k tobě svou tvář a zahrne tě pokojem.‘“(Numeri 6,23-26)
Závěrečným aktem služby nejvyššího kněze, když vyšel z nejsvětější svatyně, bylo, aby pozvedl ruce a požehnal lidem. A toto je neměnná služba našeho velekněze podle Božího nařízení. Ježíš říká: „Zakryju tě svou krví. Budu se za tebe přimlouvat, vyjdu a požehnám ti.“
Požehnání velekněze Starého zákona se týkala pozemských věcí – Bůh zaslíbil požehnat úrodu, hospodářská zvířata, města a veškerou činnost lidí. Ale požehnání, které nám dává Ježíš, jsou duchovní povahy: „Blahoslavený Bůh a otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu požehnal veškerým duchovním požehnáním nebeských darů“ (Efezským 1,3).
Raduj se, drahý svatý! Pokud jsi slabý, zlomený, smutný nebo se rmoutíš nad svým hříchem, můžeš si být jist, že tvůj velekněz ti požehná vším duchovním požehnáním. Přijď k němu ve víře. Je pro něj radost žehnat tě!