Izajáš 16:6 barvitě líčí, co se stane s pyšným národem, který stihne Boží soud: „Slýchali jsme o pýše Moába přepyšného, o pyšné jeho povýšenosti a bezmezné zpupnosti; k ničemu nejsou jeho žvásty.“ Celé Písmo používá Moábský národ jako symbol představující všechny nezávislé lidi, kteří se odvracejí od Boha a které stihne Boží soud.
V biblických dobách byla sklizeň vždy časem velké slavnosti, a poté, co na Moáb dopadl soud, nebylo na ulicích slyšet žádné volání: „Sklizeň!“ Jakákoli stopa radosti se v Moábu stala minulostí a Moábčany sužoval smutek a zármutek.
Zamysleme se nad dnešní tváří Ameriky. Co vidíte a slyšíte? Náš pyšný a povýšený národ stihl Boží hněv a máme velký strach. Když spadla newyorská Dvojčata, křičeli jsme: „To navždy změní náš národ,“ a měli jsme pravdu. Nevinnost a radost, které kdysi znalo hodně Američanů, navždy odešly a nikdy se nevrátí.
Musíme si uvědomit, že zdrojem veškeré radosti je jedině Ježíš Kristus. Žalmista o něm říká: „pomazal tě Bůh tvůj olejem veselí nad tvoje druhy“ (45:8). Olej, zmíněný v žalmu, představuje Ducha svatého. Pisatel říká: „Pouze ti, kdo usilují o bližší chození s Ježíšem, získají radost jeho Ducha.“
My, kteří známe Kristovu spravedlnost, nemáme žít jako lidé bez naděje. Jsme požehnáni jak láskou, tak bázní Boží a on nám říká: „Ti, za něž Hospodin zaplatil, se vrátí, přijdou na Sión s plesáním“ (Izajáš 51:11). Jinými slovy: „Budu mít lid, který se ke mně vrátí s důvěrou a vírou. Odhlédnou od svých okolností a katastrof a získají zpět píseň radosti.“