Evangelia znovu a znovu líčí Ježíše jako muže hlubokého a neochvějného soucitu. Po smrti Jana Křtitele odjel Ježíš na loďce pryč, aby mohl o samotě nad touto ztrátou truchlit. Věděl, že Jan je v nebi, ale bylo Mu líto pozůstalých.
Když se Ježíš vrátil na břeh, uviděl dav pěti tisíc lidí, kteří se sešli, aby se s Ním mohli setkat. Matouš uvádí, že „s nimi měl soucit.“ A tak vzal pět bochníků chleba a dvě ryby a zázračně je všechny nasytil (Matouš 14, 14–21). Tito lidé, kteří se sešli, jen aby byli s Ním, zasáhli Ježíšovo srdce a On nemohl strpět, aby měli hlad. Nejen že je nasytil, také uzdravil nemocné.
Když uviděl na cestě do Jericha dva slepce, „naplněn soucitem se Ježíš dotkl jejich očí a oni ihned prohlédli a následovali ho“ (Matouš 20, 31). Jeho soucit s těmito lidmi převážil všechny povinnosti, které měl v tu chvíli před sebou.
Mezi Samařím a Galilejí, po cestě do malé vesničky, si Ježíš všiml deseti mužů nemocných leprou a uzdravil je (viz Lukáš 17, 12–14). Malomocní si instinktivně drželi odstup, dokonce i od Ježíše. Společnost se jich stranila a svět je zavrhl. Ale Ježíš je viděl a měl s nimi soucit. Viděl je jako lidi, kteří potřebují Spasitele.
Jak se my chováme k malomocným dnešní doby – k lidem na okraji společnosti? Jak naše společnost zachází s chudými, závislými, alkoholiky, hříšníky? Chápe je Tělo Kristovo jako lidi, kteří potřebují pomoc, ztracené a hledající?
Nikdy nesmíme zapomenout na to, co pro nás a pro ty kolem nás Ježíš udělal. Bez Jeho spásné milosti bychom byli stejně ztracení a zoufalí, jako byli ti malomocní. Bez Ježíše nejsme nic a bez soucitu nemáme místo v Božím království.
Nicky Cruz, mezinárodně známý evangelista a plodný autor, který se obrátil k Ježíši Kristu od života v nenávisti a zločinnosti poté, co potkal v roce 1958 v New Yorku Davida Wilkersona. Příběh o jeho dramatickém obrácení poprvé zazněl v knize Davida Wilkersona Dýka a kříž a pak jej později popsal sám Nicky ve svém bestselleru Utíkej, malý, utíkej.