Ježíš říká davu farizeů a náboženských lidí kolem sebe: „Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř.“ (Jan 10,14-16)
V řečtině se však slovo, které je zde přeloženo jako „uslyší“, nepoužívá pouze ve významu uslyšet a rozeznat něčí hlas; může také znamenat „jazyk“. Ježíš tedy promlouvá k farizeům nejen ve smyslu: „Nerozeznáváte můj hlas.“ Říká jim také „Nerozumíte jazyku lásky a milosrdenství.“ Nedokázali pochopit jazyk, kterým promlouvalo Otcovo milující srdce.
Pro ty, kteří byli Bohem zachráněni, platí: nejen že rozeznáváme Kristův hlas, ale také rozumíme jazyku lásky a milosrdenství. Jakmile uslyšíš tento jazyk, už nebudeš chtít naslouchat jinému hlasu. Jazyky skutků, mrtvého náboženství a hříchu už tebou nepohnou.
K tomu patří také to, že jdeme do světa beze strachu, že by svět do nás pronikl. Můžeme vyjít s jistotou a odvahou, protože slyšíme hlas Otce a rozumíme jeho jazyku.
„Vy však jste z Boha, děti, a zvítězili jste nad falešnými proroky, protože ten, který je ve vás, je větší než ten, který je ve světě. Oni jsou ze světa; proto z nich mluví svět a svět je slyší. My jsme z Boha; kdo zná Boha, slyší nás, kdo není z Boha, neslyší nás. Podle toho rozeznáváme ducha pravdy a ducha klamu.“ (1. list Janův 4,4-6)
Budeme znát Boha a budeme známi jako jeho vlastní, a duchovní síly temnoty ve světě nemohou přemoci Ducha v nás. To je úžasné zaslíbení.