Vyhlašovat moc v Ježíšově jménu není jen jakási skrytá teologická pravda. Knihovny jsou plné knih, jejichž hlavním tématem je význam Ježíšova jména. Autoři je napsali, aby čtenářům pomohli pochopit hluboké důsledky, skryté v Kristově jménu. Přestože jde většina těchto knih „do hloubky,“ jejich obsah jako by šel čtenářům jedním uchem tam a druhým ven.
Věřím, že pravda o modlitbě v Ježíšově jménu, kterou máme uchopit, je tak jednoduchá, že ji pochopí i dítě: když my prosíme v Ježíšově jménu, máme být plně přesvědčeni o tom, že tato modlitba má stejnou moc a postavení před Otcem, jako kdyby jej naléhavě prosil sám Ježíš. Může tohle být pravda?
Víme, že Bůh miloval svého Syna. Rozmlouval s ním a vyučoval jej během jeho pobytu na zemi. Nejen že slyšel všechny Synovy prosby, on na ně i odpovídal. Stručně řečeno, Otec nikdy nic Synu neodepřel.
Dnes všichni, kdo věří v Ježíše, mají oblečené svoje synovství. Nebeský Otec nás přijímá tak důvěrně, jak přijímá svého Syna. Proč je tomu tak? Je to kvůli našemu duchovnímu spojení s Kristem. Skrze svoje ukřižování a vzkříšení nás Ježíš učinil jedno s Otcem. „Aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás,…já v nich a ty ve mně,“ (Jan 17,21 a 23).
Jednoduše řečeno, jsme nyní spolu s Otcem a Synem členy jedné rodiny. Byli jsme adoptováni a získali právo dědit stejně jako kterékoli jiné dítě. To znamená, že veškerá moc a zdroje nebes jsou nám prostřednictvím Krista k dispozici. A protože jsme oblékli Kristovo synovství, Otec slyší naše prosby a odpoví na ně, stejně jako odpověděl Synovi.
Jak neuvěřitelnou autoritu jsme dostali, když se modlíme v Ježíšově jménu.