Slova, která mluvíme, odrážejí to, co je v našem srdci. „Čím srdce přetéká, to ústa mluví.“ (Matouš 12,34). Tvůj jazyk jen vynáší ze srdce to, co už v něm je.
Vzpomínáš si na své dětství, co se stalo, když jsi řekl něco neslušného? Určitě tě máma hned opravila a napomenula. Teď, když jsme dospělí, musíme brát vážně napomenutí Písma, abychom krotili svůj jazyk. „Ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu.“ (Jakub 3,8)
Jako křesťané čelíme nezpochybnitelnému faktu, že lidské srdce je nečisté, nesvaté a my tak často říkáme něco, z čeho Bůh nemá radost. „Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé. Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu. Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen.“ (Mt 12,35-37)
To jsou Ježíšova slova a my si je musíme vzít k srdci. Kdo chce žít život, který se líbí Pánu, musí zůstávat v jeho přítomnosti, dokud mu Pán neukáže svou svatost. Veškeré uzdravení, všechna pravá požehnání a všechna vítězství mají svůj původ u jeho trůnu – tam Jej vidíme ve vší jeho svatosti.
Tajemství, jak v životě nad vším zvítězit, je být blízko Ježíši, mít s Ním důvěrný vztah, znát Ho! Když se k Němu přiblížíme, odhalí, co je v našem srdci. Pokud pomlouváš druhé anebo pokud dovoluješ svým ústům promlouvat nehezká slova, běž za Pánem a popros Jej o pomoc. A taky pros Ducha svatého, aby tě usvědčil pokaždé, když začneš mluvit lehkovážně, neuváženě nebo hrubě.
Ať se tvé srdce modlí: „Kéž se ti líbí řeč mých úst i to, o čem rozjímám v srdci, Hospodine, má skálo, vykupiteli můj!“ (Žalm 19,15)