Máme-li vstoupit do Božího odpočinku, musíme se vzdát našeho vlastního úsilí. Do tohoto dokonalého odpočinku jsme vpuštěni pouhou vírou. „Neboť do odpočinutí vcházíme jen my, kdo jsme uvěřili.“ (Židům 4,3) Jednoduše řečeno, musíme v srdci věřit, že Bůh je věrný a zaopatří nás za všech okolností, bez ohledu na to, jak se to zdá nemožné.
„Neboť kdo vejde do Božího odpočinutí, odpočine od svého díla, tak jako Bůh odpočinul od svého.“ (4,10) Když odpočíváme v Kristu, už se nesnažíme nasadit statečnou tvář, když máme problémy. Nemusíme se tvářit, že jsme se vyrovnali se svou krizí, ani si nebudeme dělat starosti s tím, že na nás přijde velký strach a my začneme zpochybňovat Boží lásku. Stručně řečeno, naše „pracovní mentalita“ končí a my jednoduše důvěřujeme Pánu.
Jak se v nás vybuduje taková důvěra? Tím, že hledáme Pána v modlitbě, přemýšlíme nad jeho Slovem a chodíme v poslušnosti. Možná namítnete: „Ale to všechno je práce.“ Nesouhlasím. To všechno jsou činy víry. Když je děláme, věříme, že Duch Svatý v nás pracuje, buduje a zpevňuje nás pro čas potřeby. Nejspíš necítíme, že uvnitř nás Bůh posiluje, ani necítíme, že v nás je budována jeho moc. Ale když přijdou na nás další zkoušky, tyto nebeské zdroje se v nás projeví. Ve skutečnosti to je hlavní důvod, proč se tak usilovně snažím hledat Pána – půst, modlitby, studium, snaha poslouchat jeho přikázání skrze moc Ducha svatého.
Dokud sloužíte Pánu, ďábel vám nikdy nedá pokoj. Budete čelit intenzivní válce, neočekávaným útokům, a navzdory všem vašim minulým vítězstvím, vždy budete potřebovat nebeské zdroje, které vám pomohou vydržet.
Jsme povoláni k tomu být vojáky, kteří jsou plně připraveni k boji. Když vás nepřítel náhle přepadne, budete potřebovat veškerou dostupnou munici. Protože budete potřebovat rezervu, ze které budete čerpat, bitvu vyhrajete, dříve, než začne, na kolenou před Bohem.