Svatý a pomazaný – tyto dva důležité prvky Ježíšova života mají být také součástí našich životů. Jsme povoláni, abychom byli svatí a pomazaní, některé křesťany to ale může zastrašovat. „Žiji morálním životem a dělám, co mohu, abych byl zbožný – ale svatý? A pomazaný? Jak by k tomu mohlo dojít při těch všech mých selháních?“
Přímo z Petrova pera pochází tento pokyn: „Vždyť je psáno: ‚Svatí buďte, neboť já jsem svatý.‘“ (1.Petrův 1,16) Jediný způsob, jak se toho dá dosáhnout, je, že dostaneme od Ježíše jeho vlastní svatost a jeho vlastní pomazání. A přesně to nám dal skrze svou dokonalou oběť!
Po dobu 33 let žil Kristus na zemi a dokonale projevoval neposkvrněné motivy, řeč a chování. Kdyby byl vinen jediným hříchem, nemohl by zaplatit za všechny naše hříchy. Ale díky jeho dokonalému životu na zemi je jeho platba za hříchy celého světa úplná a nikdy nekončí.
Kristův čin pro nás – jeho ukřižování, smrt a vzkříšení – učinil víc, než bylo naše očištění od hříchu.
Rovněž nám poskytl svou spravedlnost. Zamysli se nad tím, jaká je to úžasná věc: Zatímco všechen náš hřích leží na Kristu, veškerá jeho spravedlnost leží na nás. Jedním z hříchů, ze kterých musíme být očištěni, je hluboké přesvědčení, že nás naše chování může učinit spravedlivými. Nikdy nemůžeme dosáhnout vyšší úrovně spravedlnosti svými cestami; jsme učiněni spravedlivými jedině Kristem.
Pavel dosvědčuje: „abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista – spravedlnosti z Boha založenou na víře.“ (Filipským 3,9)
Možná se cítíš být svatý ve dnech, kdy se ti daří; jsi zbožný a v každém ohledu si uvědomuješ Boha. Nepokládej to ale za stav svatosti, protože nikdy nemůžeš být svatější, než jakým tě činí Ježíšova krev i ve tvém nejhorším dnu. Díky jeho moci jsi jeho cenným svědkem nejen v dobrých časech, ale i ve zlých. Jeho oběť tě osvobozuje od hříchu a činí tě spravedlivým.