Můžete si všimnout, že když vám Duch svatý chce dát větší míru své přítomnosti a zmocnit vás, je to často doprovázeno slzami. Nestyďte se za pláč a slzy, nesnažte se potlačit emoce, které provází Boží konání ve vašem životě. Bůh chce pohnout nejen myslí, ale i srdcem a přivést vás k pokání.
Potvrzuje to apoštol Pavel: „Bratři, následujte společně můj příklad a všímejte si těch, kdo žijí podle našeho příkladu. Mnozí totiž žijí jako nepřátelé Kristova kříže; často jsem vám o nich říkal a nyní vám to s pláčem opakuji.“ (Filipským 3,17–18) Duch svatý přebýval v Pavlovi a vedl jeho modlitby za církev, o čem nyní Pavel píše? Proč zdůrazňuje: „někteří žijí jako nepřátelé Kristova kříže; říkal jsem vám o nich a nyní vám to s pláčem opakuji“?
Důvod, proč jim to tak důrazně říká, není ten, že někteří ve světě jsou nepříteli kříže, ale proto, že ďábel se snaží pracovat přímo v církvi, uvnitř těla Kristova, aby se z nás stali nepřátelé kříže.
Hrozí tedy nebezpečí, že bychom se najednou stali ateisty? Ne.
Satan se snaží o to, abychom byli vlažní. Vlažnost se velice snadno stane životním stylem. Pamatujete si, co Jan píše ve Zjevení? „Znám tvé skutky – nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, vyplivnu tě ze svých úst.“ (Zjevení 3,15–17) Jsem přesvědčen, že právě to měl Pavel na mysli, když psal Filipanům.
Žijete v apatii a neznepokojujete se? Žijete v kompromisu a hříchu a vaše srdce nad tím nepláče?
Je čas, abychom padli před Pánem a volali, aby se smiloval nad námi a touto generací. „Ježíš ve dnech svého pozemského života přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb Bohu, který byl mocen ho zachránit ze smrti; a Bůh ho pro jeho pokoru vyslyšel.“ (Židům 5,7) V těchto posledních dnech se musíme modlit za touhu, hořící srdce a svatý zármutek.