Když král David prožíval období sklíčenosti a zápasů, volal: „Nad hlavu mi přerostly mé nepravosti, jako těžké břemeno mě tíží, celé dny se smutkem vláčím … Jsem ochromen, zcela zdeptán, křičím a mé srdce sténá … Selhává mi srdce, opouští mě síla a mým očím hasne světlo“ (Žalm 38,6.8.10).
Tento žalm nám ukazuje zbožného a spravedlivého muže, který propadl depresi. David hladověl po Hospodinu a denně mu v modlitbě vyléval své srdce. Vážil si Božího slova, psal žalmy, které opěvovaly Boží slávu, ale nyní všechno co mohl dělat, bylo plakat: „Hospodine, jsem na konci svých sil a netuším, proč se to děje.“
Jako mnozí křesťané v podobném stavu, i David chtěl přijít na to, proč se cítí tak prázdný a zlomený. Pravděpodobně znovu prožíval svoje selhání, hříchy a špatné skutky. Nakonec usoudil, že jej Bůh trestá: „Nekárej mě, Hospodine, ve svém rozlícení, netrestej mě ve svém rozhořčení!“ (Žalm 38,1)
David v tomto žalmu nepíše jen o svém vlastním stavu. Popisuje něco, čemu někdy v životě čelí všichni, kdo se oddali Ježíši a milují ho. Je důležité si uvědomit, že duch zastrašování je satanovou největší zbraní proti Božím vyvoleným. Používá ji nejčastěji k tomu, aby nás přesvědčil, že jsme na sebe přivodili Boží hněv tím, že jsme nedostáli Božím svatým požadavkům. Apoštol Pavel nás ale vyzývá, abychom neupadli do ďáblových nástrah: „Aby nás satan neobelstil, jeho úskočnost přece známe“ (2. Korintským 2,11)
Pavel nám říká, že musíme vidět toto zastrašování jako démonickou zbraň. Satan ví, že nemůže způsobit, abychom se odvrátili od Ježíše, tak nás zaplavuje zlomyslnými lžemi. A právě tehdy nám Duch svatý připomíná, abychom se rozpomněli na všechny Ježíšovy vzácné sliby.
„Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují“ (1. Korintským 2,9). Odvaž se věřit úžasným dobrým věcem, které ti říká Duch svatý, a dovol mu, aby tě naplnil povzbuzením od nebeského Otce. On tě miluje a jeho zaslíbení jsou pravdivá!