I po letech ve službě vás Pán může vyučovat. Nikdy se nepřestáváme učit jak následovat Jeho jasné vedení, hlavně když nás dovede do těžších situací. Pořád se učím, abych neříkal: „A dost, Bože, už mám toho dost.“ Místo toho se učím říct: „Pane, nevidím cestu přede mnou. Nevím, kde najdu milost dostat se přes tohle. Ale slíbil jsi mi, že budeš mojí sílou.“
Toto je místo pravé víry. A tady taky nalezneme odpočinek – když budeme plně důvěřovat Pánově lásce. Jak říká Pavel, co bychom mu dali, než naši víru? Ne naše skutky nebo výkon (viď Efeszkým 2,8-9). Máme jenom víru a důvěru v Něho, že nám poskytne vše, co potřebujeme.
Drazí, On vás přes všechno ponese a chce vám neuvěřitelně požehnat. Možná budete muset dělat zdánlivě nedůležité věci, i když nejsou nedůležité pro Něj! Budete čelit problémům a zkouškám, které budou těžké, některé se budou zdát nad naše schopnosti únosnosti. Nicméně, to je Boží výcvik, který vyhradil pro mnoho svých milovaných – vyvolených. Jen tak poznáte Jeho podstatu, charakter, požehnání a dobrotu.
Může být těžké porozumět a pochopit, že i navzdory vašim pádům a selháním, jste drazí v očích svatého Boha. On vás miluje stejně, jako miluje svého Syna. A má s vámi svaté úmysly, stejně, jak měl pro Ježíše. Proto přijměte pokoj, který převyšuje každý rozum, a vězte, že Jeho požehnání leží před vámi.
Na konci dne pak budete schopni sklonit hlavu a říct: „Pane, znovu jsi to udělal. Znovu jsi mě vším vítězně provedl!“