Bůh se svými dětmi nevtipkuje, když slibuje, „Víme, že těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá k dobrému – totiž těm, které povolal podle svého záměru.“ (Římanům 8,28) A nelže, když slibuje „Hospodinovy oči hledí na spravedlivé, jeho uši slyší jejich volání o pomoc … Když úpěnlivě volají, Hospodin je vyslýchá, vysvobozuje je ze všech jejich soužení. (Žalm 34:16,18)
Když prosíme Boha o milost a pomoc, celé nebe se kvůli nám dává do pohybu. Kdyby nás Pán nechal vidět duchovní svět, byl by to pro lidské oči neuvěřitelný pohled. Vidět dobré věci, které chystá pro ty, kteří k němu volají a důvěřují mu.
A přece, když jsme přemoženi okolnostmi, které nemůžeme ovlivnit, až příliš často nejdeme ke zdroji míru a vítězství. Pospícháme za přáteli, pastory, poradci a rodinnými příslušníky, hledáme všude soucitnou radu a úlevu svému srdci, namísto toho, abychom vpluli do tiché modlitby.
Protože žijeme a jednáme podle našich pocitů, protože naše tělesnost nesnese čekání, nemáme trpělivost a nerozpoznáváme důkazy skrytých Božích skutků, jednáme jako Izraelité - odvracíme se od Pána, a chceme, aby se věci děly tak, jak se líbí naší tělesnosti.
Jaká nekonečná je Boží milost – vybírá nehodné, nejslabší ze všech, aby byli jeho nástroji. Boží zaslíbení jsou velkolepá a drahocenná: „Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, co člověku nikdy ani na mysl nepřišlo, to Bůh připravil těm, kdo jej milují.“ (1.Korintským 2,9)
Bůh na trůně stále ještě čeká na Tebe, až vyslovíš v modlitbě jeho jméno, takže nezapomínej na majestát a věrnost milujícího Otce. Slovo nám říká, kde najdeme vítězství, proto důvěřuj a přijmi je.