Pavel píše, „Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás obdařil veškerým duchovním požehnáním v nebeských věcech v Kristu“ (Efezským 1:3). V podstatě říká, „Všichni, kdo následují Ježíše, jsou obdařeni duchovním, nebeským požehnáním.“ A to je překrásné požehnání.
Pavel tuto epištolu napsal „věrným v Kristu“ (1:1) – věřícím, kteří měli jistotu spasení. Efezští byli vyučováni evangeliu Ježíše Krista a o naději věčného života. Dobře věděli, kdo jsou v Kristu, a k čemu je Pán vyvolil. Plně porozuměli, že Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých a posadil Ho po Otcově pravici (1:20); věděli, že si je Bůh vyvolil ještě předtím, než založil svět (1:4); a pochopili, že skrze Ježíše Krista je přijal za vlastní (1:5).
Když Efezští uslyšeli pravdu, uvěřili jí a spoléhali na ni. Pevně se drželi toho, že byli stvořeni k tomu, aby je „posadil na nebesích v Kristu Ježíši“ (2:6). Jinými slovy, byli správně vyučováni a uměli se radovat z Božích zaslíbení. Věřím, že jste jako Efezští: věrní, dobře vyučení věřící, kteří se drží toho, že k vítězství vede samotná víra, ne naše skutky.
Možná ti nepřipadá, že bys teď zažíval nějaké úžasné nebeské požehnání, ale toho dne, kdy jsi v Něho uvěřil, Ježíš přišel a udělal si ve tvém srdci příbytek. Pavel nám říká, že Bůh nás stvořil, abychom jednou byli s Kristem, aby „se prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v Jeho dobrotě k nám“ (2:7). Zdůrazňuje, že každý den můžeme naplno zažívat Boží láskyplnou dobrotu a laskavost. A proto se můžeme každé ráno vzbudit a radostně zvolat: „Haleluja! Bůh, Kristus a Duch Svatý mi chtějí dneska být blízko.“ A to je dost dobrý důvod k radosti!