Ježíš nás nabádal, abychom pracovali, dokud je ještě den. Proč? Protože „přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat“ (Jan 9, 4).
Ve Zjevení 7 popisuje Jan zástup stojící před Božím trůnem, zástup tak veliký, že ho nikdo nemohl spočítat, lidi ze všech národů, kmenů, jazyků a každého lidu, kteří stojí před trůnem a před Beránkem oblečeni v bílá roucha s palmovými ratolestmi v rukou a hlasitě volají: „Záchrana náleží našemu Bohu, tomu, který sedí na trůnu, a Beránkovi“ (Zjevení 7, 9–10).
Tento zástup představuje lidi všech jazyků a národností, kteří oblečeni v bílých rouchách všichni chválí Boha. „To jsou ti, kteří přicházejí z velikého soužení“ (Zjevení 7, 14).
Milý svatý, věřím, že pokolení, které je popsáno ve Zjevení 7, jsme my. Žijeme v těch nejtemnějších časech a všude kolem nás je veliké soužení. Ale světlo stále svítí jasně. Vlastně čím temnější je noc, tím ještě mnohem víc Jeho světlo září!
Když na modlitbách bojuješ za své blízké a za svět ztracený v temnotě, vzpomeň si na svůj vlastní příběh. Vzpomeň si, že v době tvého soužení někdo získával duše pro Boha. Někdo na kolenou přivedl ztracené do světla. Někdo se postavil temnotě a hlásal Krista. Někdo věřil, že Ježíš přijde s novým vínem. A stalo se! Nyní jsi ve světle! Bůh vytáhne ze tmy do světla i ty, za které se modlíš.