ZRUŠENÉ MODLITBY

Nemůžeme si dovolit bezhlavě se modlit za cokoli, co naše sobecká mysl vyplodí, ani nemáme dovoleno přijít do Boží přítomnosti a dát volný průchod hloupým představám a bezmyšlenkovitému řečnění. Kdyby Bůh potvrzoval všechny naše žádosti bez uvážení, přišel by o svou slávu.

Existuje zákon modlitby, zákon, který vyřazuje sebestředné modlitby a zároveň umožňuje upřímně hledajícím, aby žádali s důvěrou. Jinými slovy, můžeme se modlit za cokoli, pokud je to Boží vůle.

„A to je ta naprostá důvěra, kterou máme k němu, že když bychom o něco žádali podle jeho vůle, slyší nás. A víme-li, že nás slyší, kdykoli o něco žádáme, víme, že máme to, co jsme od něho žádali.“ (1. Janova 5,14–15)

Učedníci se nemodlili podle Boží vůle, když se modlili s pomstychtivostí. Prosili takto: „Když to uviděli učedníci Jakub a Jan, řekli: ‚Pane, máme přivolat oheň z nebe, aby je zahubil, jako to učinil Eliáš?‘ Obrátil se a pokáral je: ‚Nevíte, jakého jste ducha.‘ “ (Lukáš 9,54-55)

Job ve svém zármutku prosil Boha, aby mu vzal život. Co kdyby Bůh jeho modlitbu vyslyšel? Taková modlitba byla v rozporu s Boží vůlí. Slovo varuje: „Nespěchej mluvit, neukvapuj se, než něco řekneš před Bohem.“ (Kazatel 5,1)

Daniel se modlil správně. Nejprve zkoumal Písma a hledal Boží úmysly. Potom, když dostal jasný pokyn a ujištění o Boží vůli, běžel k Božímu trůnu s velikou jistotou. „Tehdy jsem se obrátil k Pánu Bohu, abych jej hledal v modlitbách a prosbách, s postem, v žíněném rouchu a popelu.“ (Daniel 9,3)

Víme příliš mnoho o tom, co chceme my, a příliš málo o tom, co chce Bůh. Naše modlitby musí být zamítnuty, když nejsou v souladu s jeho vůlí.