Chystám se učinit šokující prohlášení, a myslím vážně každičké slovo; Opravdu neznám Boha tak, jak bych měl.
Jak to vím? Řekl mi to Duch svatý. Zašeptal mi láskyplně: „Davide, ty opravdu neznáš Boha způsobem, kterým by on chtěl, abys ho znal. Opravdu mu nedovoluješ být pro tebe Bohem.“
Důvěřujeme Bohu ve většině oblastí našeho života, ale v některé oblasti je naše víra nedostatečná. Dochází k tomu proto, že jsme se nezaměřili na studium Božího jednání a jeho nařízení; nejsme si jistí tím, že nás miluje, nebo tím, co pro nás slibuje udělat. Opravdu ještě Boha neznáme.
Ve Staré smlouvě si Bůh vyvolil svůj lid, ne bohatší nebo chytřejší než jiný lid, a to jenom proto, aby jim mohl být Bohem. „Vezmu si vás za lid a budu vám Bohem. Poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh, který vás vyvede z egyptské roboty“ (Exodus 6,7). Jinými slovy zde Bůh říká: „Budu vás učit, jak být mým lidem, abych mohl být vaším Bohem.“
Vskutku se Bůh zjevoval a projevoval ve svém lidu znovu a znovu. Posílal anděly. Mluvil k nim slyšitelným hlasem. Naplnil každé zaslíbení a přitom jim dal zakoušet veliká vysvobození.
Po tom všem prohlásil: „Po čtyřicet let mi bylo na obtíž to pokolení. Řekl jsem si: Je to lid bloudící srdcem, k mým cestám se nezná“ (Žalm 95,10). Po čtyřiceti letech zázraků, znamení a divů Bůh vyhodnotil svůj lid takto: „Při tom všem jste mi nikdy nedovolili být Bohem! Po čtyřiceti letech, kdy jsem se snažil vás vyučovat, mne stále neznáte. Stále nerozumíte tomu, jakým způsobem pracuji!“
Písmo nám jasně říká: „Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají“ (Židům 11,6).
Bůh stále hledá lidi, kteří mu dovolí být pro ně Bohem až do bodu, že jej budou opravdu znát a naučí se jeho cestám!