„Jazyk žádný člověk zkrotit neumí. Je to nezvládnutelné zlo, plné smrtelného jedu.“ (Jakub 3,8) Jakub ve své epištole mluví o jazyku křesťana. Vyzývá věřící, aby převzali kontrolu nad svým jazykem - dřív, než je jejich jazyk zničí. Možná se ptáte: „Jak moc je to vážné? Může být ‚nezvládnutelný jazyk‘ skutečně tak hříšný?“
Nezkrocený jazyk činí zbožnost bezcennou! Může způsobit, že vaše duchovní práce bude v Božích očích marná. „Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame tím sám sebe a jeho zbožnost je marná.“ (Jakub 1,26)
Jakub mluví k církvi, nikoli k narkomanům nebo lidem z ulice, k členům Kristova těla, kteří vypadají zbožně a duchovně. Jsou aktivní v díle Páně, ale jejich jazyk se vymyká kontrole. Jakub se zaměřil na ty, kteří se zdají být svatí, mírní a milí, a přesto se projevuje v jejich práci, rodině nebo církvi jedovatost jejich jazyka. Bez mrknutí oka mluví proti Božímu lidu, rozšiřují klepy nebo je rádi poslouchají, reptají a stěžují si, a Bůh říká, že jejich nábožnost je marná.
Nechci stát před soudnou stolicí Kristovou a slyšet, jak říká: „Davide, konal jsi mocné skutky v mém jménu. Ano, kázal jsi nespočetným tisícům a získal jsi mnohé pro království Boží. Bylo to však všechno k ničemu! Z tvých úst vycházelo mnoho povznášejících slov, ale byla tam i slova nenávistná a závistivá. Vzal jsi má varování ohledně jazyka na lehkou váhu.“
Možná budete spekulovat: „Bůh jistě není tak tvrdý, že by neocenil mou zbožnost, kvůli tomu, že jsem řekl něco nemilosrdného.“ Ale apoštol Pavel říká: „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych dal pro nasycení chudých všechen svůj majetek a kdybych vydal své tělo k spálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.“ (1. Korintským 13,1-3)