„Ani se neoddávejme smilstvu jako někteří z nich, a padlo jich za jeden den třiadvacet tisíc. A také nepokoušejme Krista, jak to dělali někteří z nich, a hynuli od hadího uštknutí“ (1. Korintským 10,8-9).
Co zde Pavel míní, když mluví o „pokoušení Krista?“ Jednoduše řečeno, pokoušení Pána znamená podrobit jej zkoušce. Pokoušíme jej pokaždé, když se ptáme: „Bude ještě Bůh ke mně milostivý, když vědomě hřeším? Jak dlouho si mohu libovat v hříchu, než vzbudím jeho hněv? Vím, že Bůh je milostivý a je zde doba milosti bez odsouzení hříšníků. Jak by mne mohl soudit, když jsem jeho dítětem?“
Davy křesťanů si pokládají stejnou otázku, když si zahrávají s pokušením. Chtějí vidět, jak až blízko pekelnému ohni se mohou dostat, aniž by museli čelit důsledkům hříchu, a odmítají se nechat usvědčit Božím slovem. Pokoušejí Krista.
Kdykoli jdeme proti pravdě, kterou nám Duch svatý objasnil, odmítáme Pavlovo varování: „A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl“ (1. Korintským 10,12).
Ptejte se sami sebe, zda nezkoušíte hranice vzácné Boží milosti. Ty toužíš libovat si v hříchu a po Kristu chceš, aby hleděl na tvou zjevnou vzpouru? Můžeš si říkat: „Jsem novozákonní věřící. Jsem přikryt Kristovou krví. Bůh mne nebude soudit.“ Ale pokud chceš pokračovat v hříchu, naprosto ignoruješ Ježíšovu obrovskou oběť, kterou za tebe přinesl. Tvůj současný hřích páchaný ze svobodné vůle jej vystavuje otevřené potupě, ne pouze v očích světa, ale před celým nebem a peklem (viz Židům 6,6).
Pavel popisuje cestu, jak uniknout z každého pokušení: „Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát“ (1. Korintským 10,13).
Drahý věřící, neflirtuj s hříchem a nepokoušej Boha. Naší únikovou cestou je růst v poznání a svaté bázni před Bohem.