ZJEVENÍ BOŽÍ SLÁVY

Písmo jasně říká, že je možné, aby každý opravdový následovník Ježíše viděl Boží slávu a porozuměl jí. Opravdu, náš Pán zjevuje svou slávu každému, kdo o to žádá a pilně ji hledá. Věřím, že zjevení Boží slávy připraví Boží lid na přicházející nebezpečné dny. Pavel říká: „… má moc vybudovat vás a dát vám dědictví mezi všemi posvěcenými.“ (Skutky 20,32)

Na rozdíl od nesprávných představ některých křesťanů Boží sláva není nějaký fyzický projev. Není to extatický pocit, který člověka přemůže, ani to není nadpřirozená aura nebo andělské světlo, které zazáří. Jednoduše řečeno, Boží sláva je zjevením Boží podstaty a charakteru.

Mojžíšova zkušenost s Boží slávou to dokazuje. Hospodin poslal Mojžíše, aby osvobodil Izrael, aniž by mu dal plné zjevení toho, kdo je Bůh Izraele. Bůh mu pouze řekl: „Jdi a řekni, že JÁ JSEM tě poslal,“ (viz Exodus 3,14) ale nevysvětlil, kdo JÁ JSEM je.

Věřím, že proto Mojžíš žádal: „Ukaž mi prosím svou slávu!“ (Exodus 33,18) Mojžíš měl sužující žízeň a hlad po poznání, kdo je ten velký JÁ JSEM, po poznání jeho podstaty a charakteru.

Pán odpověděl na Mojžíšovu modlitbu. Nejprve Mojžíšovi přikázal, aby se skryl v rozsedlině skály. Když Mojžíš čekal, až se Boží sláva ukáže, neuviděl ji v hromu, blesku ani v zemětřesení. Boží sláva k němu přišla v jednoduchém zjevení: „Když Hospodin kolem něho přecházel, zavolal: ‚Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu, stíhá vinu otců na synech i na vnucích do třetího a čtvrtého pokolení.‘ “ (Exodus 34,6-7)

Když se modlíme: „Pane, ukaž mi svou slávu,“ ve skutečnosti se modlíme: „Otče, zjev mi, kdo jsi.“ Pokud nám Pán zjeví svou slávu, ukazuje nám, jak chce, abychom ho znali.