ZAOPATŘENÍ DÍKY POSLUŠNOSTI

Bůh řekl proroku Eliášovi, aby prorokoval, že do země přijde hladomor. To není služba, která by někoho učinila velmi populárním, ale Eliáš byl poslušný. Pán ho ochránil, poslal ho na skryté místo u potoka Kerít. Po nějaké době potok vyschl a Eliáš neměl vodu (viz 1. Královská 17,3–7).

„Stalo se k němu Hospodinovo slovo: ‚Vstaň, jdi do Sarepty, která patří Sidónu, a pobývej tam. Hle, přikázal jsem tam jedné vdově, aby tě živila.‘ “ (1. Královská 17,8-9) Eliáš, kterému už asi žádné zásoby nezbyly, ale který důvěřoval Bohu a poslouchal ho, byl poslán k chudé vdově.

„Vstal tedy a vydal se do Sarepty. Přišel k městské bráně a hle, jedna vdova tam právě sbírala dříví.“ (1. Královská 17,10)

Eliáš ji požádal o vodu a krajíc chleba a ona odpověděla: „Jakože živ je Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeno, mám ve džbánu jen hrst mouky a v láhvi trochu oleje. Hle, sbírám trochu dříví. Pak to půjdu připravit pro sebe a svého syna. Sníme to a zemřeme.“ (1. Královská 17,12)

Odpověď vdovy vyjadřovala její bolest. Ona a její syn hladověli, a Eliáš přišel a řekl: „Bůh mě sem poslal, abys mě živila.“ Pohlédla na své zdroje a pomyslela si: „To je nemožné!“

Eliášova odpověď byla poněkud zvláštní: „Neboj se. Jdi a udělej, co jsi řekla.“ (1. Královská 17,13)

Proč to říkal? Protože věděl, že Bůh tuto ženu a její dítě neopustí. Eliáš věděl, že když bude poslouchat Boha a žehnat jí skrze to málo, co má, stane se požehnanou. Čím více rozdávala, tím více Bůh množil, co měla (viz 1. Královská 17,14-16)

Přátelé, když posloucháte Boha, otevřou se okna nebe. Bůh vám neodepře pomoc. Touží vylít své požehnání, aby vám ukázal svou přízeň.