ZAHOĎTE POCHYBNOSTI

Pokud se nevypořádáte s pochybnostmi, propadnete duchu reptání a stěžování si. Budete tak žít a tak i zemřete, protože vaše pochybnosti nemohou být pouze potlačeny. Musí být vyrvány i s kořeny!

Pohleďte na Izrael pouhé tři dny po vysvobození z Egypta. Zpívali, hráli na tamburíny a svědčili o moci a síle mocného Boha. Chlubili se tím, že je vede a chrání. Pak dorazili do Mary, což znamená „vody hořkosti“. To bylo místo zkoušky.

Bůh nás nechává procházet jednou krizí za druhou, dokud konečně nepochopíme, co se nás snaží naučit. Odmítáme-li jeho vyučování, přichází čas na to, aby nás ponechal naší vlastní hořkosti a reptání. „Tři dny šli pouští, aniž nalezli vodu … lid reptal proti Mojžíšovi: ‚Co máme pít?‘ “ (Exodus 15,22. 24)

Báječně si užili neděli – zpívali, tancovali, chválili! Pak nastala středa a přišly problémy. Další krize – a odpadli!

Jak mohl lid tak rychle ztratit jistotu? Protože žádnou nikdy neměl. Nikdy neměl vybudovaný základ. A tak znovu selhali. Z předchozích těžkostí se vůbec ničemu nenaučili a nyní znovu promeškali příležitost oslavovat velikost svého Boha.

Od toho dne se Izraelci nedokázali od Boha ničemu naučit. Dokonce začali jeho dobrotu považovat za samozřejmost. Neměli jídlo, a tak jim Bůh seslal z nebe manu. Nechal padat z nebe křepelky, za táborem se nakupily do výšky jednoho metru. Nebylo však slyšet jediné slovo díků. Místo toho se lid stal chamtivým a dělal si zásoby ze všeho, co od Boha dostával. Tehdy se Izrael zatvrdil!

Je zlé prožívat jednu krizi za druhou a vůbec se nepoučit. Pak člověk podlehne duchu reptání.