ZŮSTATEK LIDU

V každé generaci existuje tzv „zůstatek“ – věřící, kteří běží za Ježíšem s hořícím srdcem a díkůvzdáním. Jsem přesvědčen, že malomocný Samařan a další lidé z okraje společnosti přišli za Ježíšem, protože nebyli svázáni předpisy a rituály. Nemuseli se to všechno odnaučovat. Mnoho „dobrých“ Židů té doby bylo vychováno ortodoxně, jejich mysl byla od dětství cvičena v rituálech a obřadech a byli svázáni tradicemi.

Mnoho lidí z okraje společnosti v Ježíšově době bylo svědky falešnosti náboženských vůdců a lidí chodících do chrámu. Viděli farizeje, jak okrádají vdovy a zabírají jim domy. Viděli kněze, jak podplácí a berou úplatky. Viděli v chrámu směnárníky, kteří z Božího domu udělali doupě zlodějů. Viděli zákoníky, jak vytvářejí pro druhé pravidla, která sami nikdy nedodržovali.

Lidé zvenčí vidí ty obílené fasády, falešné tváře a dvojí metr. Často si říkají: „Tady slepý vede slepého. To není nic pro mě. Já chci něco opravdového.“

Když nás to táhne do náboženské společnosti a „dobrého“ života, musíme se zastavit a zamyslet se: „Počkejte chvilku! Pamatuji si, jaké to bylo, když jsem zde měl prestiž a jistotu. Ale byl jsem ubohý. Mí takzvaní přátelé mě do jednoho zavrhli při prvním náznaku, že bych mohl být nemocný nebo mít problémy. Byl jsem prázdný, spoutaný hříšnými zvyky, plný nenávisti a hořkosti. Ve skutečnosti to bylo peklo. Proč bych se k tomu měl vracet?“

Když si to uvědomíme, v našem srdci by mělo začít hořet poznání podobně jako v srdci uzdraveného Samařana: „Podívejte se na mě. Teď jsem očištěn. Ježíš mě uzdravil. Církev může počkat; moje rodina a kariéra mohou počkat. Jdu k Ježíši! Chci poznat toho, kdo mě uzdravil.“

Vyvrhelové Ježíšovy doby dospěli ke stejnému závěru, ke kterému přichází „zůstatek“ lidí, kteří si řekli: „Zde není nic, po čem toužím. Všechno je marnost. Půjdu k Ježíši a on bude mým životem.“ Kéž bychom celým srdcem toužili žít podle verše: „A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“ (Římanům 12,2)