Každý si může zachovat radost, když chodí plně v Duchu Svatém. Bůh chce, abychom se neustále zůstávali v jeho lásce, obzvláště v pokušeních.
Apoštol Jan vysvětluje, jak se velmi jednoduše můžeme udržet v Boží lásce: „A my jsme poznali lásku, kterou k nám Bůh má, a uvěřili jsme jí. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm.“ (1. Janova 4,16) Slovo „zůstávat“ zde znamená „být ve stavu očekávání“. Jinými slovy, Bůh chce, abychom očekávali, že jeho láska se v nás bude každý den obnovovat. Máme žít každý den s vědomím, že Bůh nás vždy miloval a bude milovat.
Ve skutečnosti většina křesťanů vstupuje do Boží lásky a odchází z ní podle svého emočního stavu. Cítíme se v bezpečí v jeho lásce pouze tehdy, když jsme něco udělali dobře, ale nejsme si jeho láskou jisti, kdykoli jsme v pokušení nebo jsme zklamali. A přitom právě tehdy máme důvěřovat jeho lásce.
Jeremiáš 31 nádherně znázorňuje Boží lásku. V té době Izrael odpadl od Boha. Lidé prosperovali, ztučněli a oddávali se všemožným špatnostem. A tu najednou jim chtíče zhořkly. Ztratili potěšení ze smyslných choutek. Izrael volal: „Káral jsi mě a dal jsem se pokárat jako nezkrocené tele. Obrať mě, ať se vrátím zpět, vždyť ty jsi můj Bůh, Hospodine! Po svém odvrácení činím pokání, po svém poučení se biji do hrudi. Stydím se a jsem zahanben, že nesu potupu svých mladých let.“ (Jeremiáš 31,18-19)
Slyšte Boží odpověď: „ … pokaždé, když proti němu mluvím, na něj stále pamatuji. Proto rmoutí se mé nitro nad ním. Slituji se nad ním, jistěže se slituji! praví Hospodin.“ (Jeremiáš 31,20)
Bůh tím říkal svému lidu: „Musel jsem tě trestat a říkat ti tvrdá slova pravdy. Přesto jsi dál proti mně hřešil navzdory milosti a milosrdenství, které jsem ti projevoval. Odvrátil ses od mé lásky a odmítl jsi mě. I přes to je mé srdce plné soucitu nakloněno k tobě. Vidím tvůj boj a jistě se nad tebou smiluji. Odpustím ti a obnovím tě.“