„Všechno Chizkijášovo počínání provázel zdar. Když pak ale za ním babylonští vládcové vypravili posly, aby se vyptali na zázrak, který se v zemi odehrál, Bůh ho v té zkoušce nechal, aby se poznalo, co všechno má v srdci.“ (2. Paralipomenon 32,30-31)
Pánův služebník je častokrát opuštěný a osamělý v bojích s pekelnými mocnostmi při práci na Božím díle. Každý člověk, kterého Bůh požehnal, prošel stejnou zkouškou. Podívejme se na Abrahámovu situaci. „A Bůh řekl: ‚Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!‘“ (Genesis 22,1-2) Víme, jak to skončilo, že na konci byl Abrahámovi poskytnut beran jako náhrada za Izáka, ale to patriarcha cestou nahoru ještě nevěděl.
Ocitli jste se v podivných okolnostech? Cítíte se opuštěni a sami? Bojujete prohranou bitvu s nepředvídatelným nepřítelem? To jsou všechno znaky ukazující na probíhající proces přípravy.
Žádoucím výsledkem je vždy vítězství, ale i když prohrajete, pamatujte na to, že Boha nejvíce zajímá to, co vám zůstalo v srdci. Váš postoj poté, co jste bitvu vyhráli nebo i prohráli. Jeho touhou je vaše oddanost k němu i navzdory neúspěchu. Ježíš slíbil, že nás nikdy neopustí ani od nás neodejde, ale záznamy z Písma ukazují, že existují období, kdy Otec skrývá svou přítomnost, aby nás zkoušel. Dokonce i Kristus zažil okamžik osamělosti na kříži.
Začali jsme se tolik zabývat dokazováním Boha, že jsme se vůbec nepřipravili na velké životní zkoušky, kterými se Bůh dokazuje člověku. Je možné, že velká zkouška, které nyní čelíte, břemeno, které nyní nesete, je ve skutečnosti Boží práce, která se vám tímto dokazuje.
Ježíš říká, že máme vzít svůj kříž a následovat ho (viz Matouš 16,24). O jaký kříž se jedná? Je jím naše tělo s jeho slabostmi a hříšností. Vezměte ho, choďte ve víře a Jeho síla ve vás bude růst.