Písmo říká o Izraeli: „Ano, znovu a znovu pokoušeli Boha a omezovali Svatého Izraele. Nepamatovali na jeho moc, na den, kdy je vykoupil z moci protivníka“ (Žalm 78,41-42). Izrael se v nevěře odvrátil od Boha. Stejně tak i dnes omezujeme Boha svými pochybnostmi a nevěrou.
Boha nejvíce omezuji v oblasti uzdravení. Modlil jsem se za fyzické uzdravení mnohých a viděl jsem, jak Bůh udělal zázrak za zázrakem. Pokud ale jde o mě, omezuji Boha. Bojím se nechat ho projevit se. Vezmu si léky nebo utíkám k lékaři dřív, než se za to vůbec pomodlím. Neříkám, že je špatné jít k lékaři, ale někdy odpovídám popisu: „ve své nemoci se nedotazoval Hospodina, nýbrž vyhledal jen lékaře.“ (2. Paralipomenon 16,12)
Ježíš říká, že Bůh často neslyší naše modlitby a chvály jen proto, že je říkáme pořád dokola. Je možné se modlit, postit a činit dobré věci, a přesto Boha neznat a nepochopit jeho cesty, ačkoliv bychom chtěli. To se během Kristovy služby projevilo v jeho rodném městě.
„Přišel do svého domovského města a učil je v jejich synagoze, takže ohromeni říkali: ‚Odkud se u něj vzala taková moudrost a mocné činy? Což to není ten syn tesařův? Což se jeho matka nejmenuje Marie?‘ … A pohoršovali se nad ním.
Ježíš jim řekl: ‚Prorok není beze cti, leda ve své vlasti a ve svém domě.‘ A pro jejich nevěru tam neučinil mnoho mocných činů.“ (Matouš 13,54-58)
Jeho cestám se nenaučíme pouhou modlitbou. Každý, kdo skutečně zná Pána, má s ním důvěrný vztah. Nemůžete poznat Boží cesty, pokud s Bohem netrávíme dostatek času, kdy necháme Boha se projevit, vložíme do jeho rukou každou potřebu a žádost a pak jdeme vpřed s vírou, že bude konat.