Protože tě Bůh miluje, chce tě očistit. To je zkušenost všech, kteří se k němu v pokání obrátili. Můžeš cítit Boží šípy v duši kvůli minulým a současným hříchům, ale pokud máš kající srdce a chceš se odvrátit od chyb, můžeš k němu volat. On je láska. Nepocítíš jeho hněv tak jako pohané, ale spíše pocítíš prut v jeho milující ruce.
Když víš, že ses dostal až na dno, je čas hledat Pána v pokoře, v pokání a ve víře.
Když budeš volat k Bohu, dá ti svou sílu. „Odpověděl jsi mi v den, kdy jsem tě volal, dodal jsi mé duši sílu…. I když jsem v soužení, ty mi zachováš život; vztáhneš ruku proti hněvu mých nepřátel a tvá pravice mě spasí. Hospodin za mě dokončí zápas. Hospodine, tvoje milosrdenství je věčné, neopouštěj dílo vlastních rukou“ (Žalm 138,3.7–8).
Jedna z nejtěžších věcí pro křesťany je přijmout, že i spravedlivý prochází utrpením. Existuje mylné učení, které říká, že když máš smlouvu s Bohem, nebudeš nikdy trpět. Říká toto: „Jen zavolej k Bohu a on hned přiběhne a všechno ihned vyřeší.“ To není evangelium! Hrdinové víry vyjmenovaní v Židům 11 měli všichni blízký vztah s Bohem a přitom trpěli posměšky, mučením a násilnou smrtí (viz Židům 11,36–38). Sám Pavel, který byl blízko Bohu a stále s ním chodil, ztroskotal na moři, byl kamenován, bičován, vydáván na smrt, okraden, uvězněn a pronásledován.
Bůh chce skrze zkoušky něco vypůsobit v našich srdcích. Chce, abychom byli schopni říci: „Pane Ježíši, věřím, že panuješ nad událostmi mého života. Pokud se mi něco stane, je to jen proto, že jsi to dovolil, a já ti důvěřuji, že máš důvod, proč to děláš. Pomoz mi porozumět lekci, kterou mi tímto uděluješ. Pokud chodím ve spravedlnosti a mám tvoji radost v srdci, pak ti přinese slávu jak můj život, tak i umírání. Řeknu: ‚Ježíši, ať žiji nebo umírám, jsem tvůj!‘“