Často nám lidé píší: „Nemám si s kým promluvit, nemám, s kým bych se podělil o své břemeno. Nikdo nemá čas, nikdo neslyší mé volání. Potřebuji někoho, komu bych mohl vylít své srdce.“
Král David byl obklopen lidmi. Byl ženatý, Měl velkou rodinu a po svém boku mnoho společníků, a přesto od něj slyšíme stejný výkřik: „Ke komu půjdu?“ Je v naší přirozenosti toužit po přítomnosti další lidské bytosti, aby nám naslouchala a radila nám.
Když byl Job přemožen zkouškami, zvolal žalem: „Kéž bych měl někoho, kdo by mi naslouchal!“ (Job 31,35) To zvolal, když před ním seděli jeho „přátelé“, kteří neměli pochopení pro jeho trápení. Namísto pomoci byli posly zoufalství.
V zármutku se Job obrátil k Bohu. „Ale nyní, hle, mám svědka na nebesích, tam nahoře mám svého přímluvce. Ať se mi přátelé posmívají, moje oko hledí v slzách k Bohu.“ (Job 16,19-20)
V Žalmech David nabádal Boží lid, aby dělal totéž. „Volám k Hospodinu, úpím, volám k Hospodinu, prosím o smilování. Vylévám před ním svůj nářek, povídám před ním o svém soužení. Jsem na duchu skleslý, ale ty znáš moji stezku! Na cestě, kterou kráčím, mi nastražili past. Pohleď napravo a uvidíš, že nikdo není na mé straně. Pozbyl jsem svého útočiště, na mé duši nikomu nezáleží. Volám k tobě o pomoc, Hospodine! Říkám: Tys mé útočiště, můj podíl v zemi živých!“(Žalm 142,1-5)
Jsem přesvědčen, že toto poselství je pozváním Ducha svatého, abyste si našli skryté místo, kde můžete vylévat svou duši Pánu. S Ježíšem můžete mluvit o všem – o svých problémech, zkoušce, kterou právě procházíte, financích, zdraví – a říct mu, jak jste znechuceni a zdrceni. Vyslechne vás s láskou a soucitem a nepohrdne vaším pláčem. Po staletí odpovídal na křik srdce každého, kdo věřil jeho slibům. Stejně tak Ježíš slíbil, že i vás vyslechne a povede. Přísahou se zavázal, že bude vaší silou. Jdi k němu a vyjdeš obnovený.