Není to tak dávno, co jsem seděl před svým domem a četl si Bibli a najednou jsem pocítil intenzivní touhu po Ježíši. Tiše jsem řekl: „Ježíši, tak bych si přál, abys tu byl fyzicky. Přál bych si, aby sis sedl vedle mě na verandu, otevřel mou Bibli a mluvil se mnou. Přál bych si vidět tvé oči a slyšet tvůj hlas.“
V tu chvíli jsem si vzpomněl na místo Písma, kde čteme, jak Ježíš řekl: „Říkám vám pravdu: Je pro vás lepší, abych odešel.“ (Jan 16,7) Kdo jste to už četli? Já jsem to slyšel už jako malý kluk. Problém je v tom, že si nejsem jistý, jestli jsem tomu uvěřil. Upřímně jsem si často myslel, že by bylo lepší, kdyby byl Ježíš právě teď se mnou. Když sedám do letadla, pomyslím si: „Kéž bys zde seděl vedle mě.“ Byl by to dokonalý svět, kdyby Ježíš seděl vedle mě z jedné strany a moje žena z druhé!
Zde je to, co mi Ježíš řekl tenkrát na verandě: „Gary, kdybych byl zde na Zemi, dostal bys přinejlepším pět minut mého času ročně, protože by tu stála velká fronta.“
Pokud by byl Ježíš fyzicky zde na Zemi, byl by omezen lidskými schopnostmi. Učinil by jen tolik, co by stihl udělat nebo říci jednotlivě každému z nás, asi takto: „Prosím, další. A teď další člověk. Další …“
Nyní, když v nás žije jeho Duch a pravda, je s námi stále! Nikdy nás nemusí opustit kvůli jídlu nebo spánku nebo něčemu podobnému. Myslel jsem, že když Bible říká „on vás neopustí ani nenechá“ (Deuteronomium 31,6), je to míněno teoreticky. Ne, Bůh opravdu nikdy nedovolí, abych přestal být křesťanem; on mi zachová víru.
Nyní ten verš vidím jako slib, že mě Kristus nikdy neopustí. Je tady se mnou. Bude se mnou v letadle. Kdykoli jedu autem a chci s ním mluvit, je tam. To je mnohem lepší, než kdyby tu byl přítomen fyzicky, že?