Jednou jsem se zúčastnil semináře, na kterém jedním z řečníků byl pastor, který při službě v církvi zažil hrozné zkoušky. Kdo se rozhlédl po místnosti a viděl tváře ostatních služebníků a vedoucích, kteří ho poslouchali, viděl, že se jich jeho příběh velmi dotýká. Všichni pozorně poslouchali. Tento muž poznal obrovské utrpení. Pro takového člověka existuje arabský výraz; je to „Dammu ti’iil“ neboli „Jeho krev je těžká“. Lidé to říkají o někom, kdo prošel velkými těžkostmi, a v důsledku toho berou vážně jeho názory.
Když používáme výraz „ortodoxie“, myslíme tím správné přesvědčení. Avšak slovo „doxa“ v původní řečtině znamenalo „jednoduchý názor“. Bylo to utrpení, díky kterému získal názor na důležitosti. Protože apoštolové velmi trpěli za to, o čem věděli, že je pravdivé, jejich pravověrnost měla velkou váhu.
Nechci však, aby lidé předpokládali, že jakýkoli druh strádání dává našim názorům větší význam. Utrpení Jonáše ve Starém zákoně a apoštola Pavla v Novém zákoně je odlišné. Jonáš trpěl za svůj hřích, neboť úmyslně běžel opačným směrem, než byl Boží příkaz. Pavlovo utrpení přišlo proto, že poslechl Boží příkaz šířit evangelium mezi pohany.
Zde je rychlý způsob, jak rozeznat rozdíl mezi těmito dvěma typy utrpení. Boží milost, kterou jsme obdrželi, by v nás měla vyvolat milost vůči druhým. Pokud ne, pravděpodobně trpíme za hřích.
Bůh Jonášovi přikázal, aby kázal poselství obyvatelům Ninive. Jonáš neposlechl, trpěl v břiše velryby a pak zažil milost, když ho ryba vyvrhla na břeh. Jak ovšem vidíme, nic z toho mu nedalo větší soucit s lidmi z Ninive. Když je Bůh nezničil, Jonáš byl zahořklý navzdory skutečnosti, že jeho Bůh milostivě ušetřil.
Na druhou stranu čteme, jak Ježíš promluvil k Pavlovi, a ten se okamžitě podřídil Boží vůli. Snášel bití, pronásledování a nakonec i smrt z rukou právě těch lidí, kterým přinášel evangelium, ale to nikdy neztlumilo jeho milosrdenství k nim a jeho odhodlání přinést jim zprávu o Kristu. Pavlovy dopisy církvím mají velkou váhu, protože jeho utrpení dosvědčovalo důležitost evangelia.
Kéž každý z nás trpí ze správných důvodů. Kéž je naše víra „těžká“, protože naše oddanost nás přišla draho.