VÍTĚZÍCÍ KŘESŤAN

Lidé, kteří si myslí, že moc je rozdělena rovnoměrně mezi Bohem a satanem, mají rozpolcenou mysl a nejsou stálí. To vysvětluje, proč „v době pokušení odpadají“ (viz Lukáš 8,13). Upadají do strachu a ztrácejí ze zřetele mocnou Boží moc.

Ježíš učil: „Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Duch je odhodlán, ale tělo slabé“ (Matouš 26,41). Boží duch ve vás touží vás naučit důvěřovat v jeho moc, zatímco tělo raději podléhá strachu.

Jsem přesvědčen, že když se Ježíš modlil v getsemanské zahradě, učedníky uspal strach, nikoli únava. Právě se dozvěděli, že Ježíš bude zrazen a vydán do rukou hříšných lidí, že Petr ho zradí a že všichni se pohorší a rozptýlí. Najednou zapomněli na všechny jeho zázraky, moc uzdravovat nemocné a křísit mrtvé a na jeho moc rozmnožit chleby a ryby. Děsili se, že je Pán opustí. Spali spánkem odsouzených mužů.

Když nás Ježíš žádá, abychom se modlili za to, abychom nebyli uvedeni do pokušení, říká tím spíše: „Modlete se, abyste se naučili důvěřovat Boží moci nyní, místo abyste se museli znovu a znovu vracet do arény pokušení, abyste se to naučili!“

Bible říká, že „Pán tedy umí vysvobozovat zbožné ze zkoušek“ (2. Petrův 2,9). Jak? Tím, že vás bude vystavovat palbě, dokud nevyjdete se zpěvem: „ten, který je ve vás, je větší než ten, který je ve světě“ (1. Janův 4,4).

Někdy možná podlehnete pokušení. I těm nejsvatějším z Božího lidu se to občas stane. Proto Bůh dal zvláštní slib pro ty, kteří selžou: „Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého“ (1. Janův 2,1).

Pán není zdaleka tak zarmoucen tím, že podlehneme pokušení, jako tím, že se s ním nenaučíme vypořádat. Mnohem více Pána zraňujeme, když nedůvěřujeme jeho moci vysvobodit. Boha nezraňuje ani tak to, co děláme, jako spíše to, co neděláme. Vítězný křesťan je ten, jehož život vyznává: „Bohu patří království, moc i sláva navěky. Amen!“