VÍRA A SKUTKY

Když byl apoštol Petr zázrakem vysvobozen z vězení (viz Skutky 12,7-11), šel do modlitebny, aby o tom zázraku pověděl těm, kdo se za něho přimlouvali. Když Petr zaklepal, skupina v domě se stále ještě vroucně modlila. Vůbec netušili, jak mocně se za svého bratra přimlouvají.

Písmo vlastně říká, že jejich modlitby byly „naléhavé“, což znamená, že čekali na Boha a nevzdávali se. K takovým modlitbám Kristus povolává svou církev. Jedná se o vytrvalou a vroucí modlitbu za někoho blízkého, přítele, nebo za vysvobození nějakého města.

Avšak když se tito křesťané dozvěděli, že jejich modlitby byly vyslyšeny, stalo se něco podivuhodného. Nevěřili tomu! Služka jim řekla, že Petr je u dveří. „Samou radostí hned neotevřela a běžela dovnitř oznámit, že Petr stojí přede dveřmi. Ale oni jí řekli: ‚Ty ses zbláznila!‘ Ona však trvala na tom, že je to pravda. Řekli jí: ‚Tak to musí být jeho duch!‘ “ (Skutky 12,14-15)

Bůh je tím, kdo dává. Činí nemožné jediným slovem, a když osvobodí lidi, potom jsou skutečně svobodní. Možná sis ve svém životě, když zápasíš s nějakým problémem, všiml jedné věci. Bůh ti otevírá prvních pár dveří, a potom ponechá ty poslední, abys je otevřel sám ve víře. Nadpřirozeným způsobem otevřel dveře Petrovi, ale ty poslední vyžadovaly víru a skutek.

Proč to Pán tak dělá? Ví, že i přes nejvroucnější modlitby můžeme mít v srdci malé zákoutí nevíry. Ano, Bůh má svrchovanou moc, chce ale, aby jeho nevěsta byla do Božích skutků vykoupení zapojena. Napříč dějinami každý Boží zásah vyžaduje, aby muži a ženy povstali a řekli: „Chci být do toho zapojen. Možná jsem slabý nebo bázlivý, ale Bůh odměňuje ty, kdo jednají ve víře.“

Ano, všechno začíná modlitbou. Vroucí vytrvalá modlitba přiměje Boha, aby otevřel železná vrata a osvobodil zajaté. Tak nám to objasňuje Petrův příběh, který zároveň ukazuje, že pokud ve víře neotevřeme poslední dveře, někteří zajatí zůstanou stát venku. Příteli, poslední částí vroucí modlitby je skutek víry!