Když mluvíme o obnovení pravého významu Vánoc, jde o více než křesťanské koledy či jesličky na veřejnosti. Kdo si uvědomuje, že můžeme mít jesličky na okresním úřadě a koledy na promenádě, a přesto jsme stále pohanský národ? V našem národě se toho musí změnit mnohem více, a to nejen navenek, ale i uvnitř.
Mohli bychom namítnout, že děláme vše pro to, abychom si připomněli malého Ježíše v jesličkách. To sem samozřejmě také patří, ale já chci učinit další krok a říci, že nejde pouze o připomínku Ježíšova narození. Ježíš v nebi nepřechází ustaraně sem a tam a neříká: „Lidé zapomínají na mé narozeniny. Amerika mi kdysi chystala opravdu velkolepé narozeniny, avšak teď se zdá, že je omezuje.“
Ne, Kristus se tím netrápí a nechce, abychom se pouze shromáždili kolem vánočního stromku s rodinou a zpívali koledy a připomněli si, že se narodil. Požaduje něco hlubšího. Chce, abychom pochopili a ocenili pravý důvod celého jeho života zde na zemi, který zakončil svou obětí. Přišel, aby nás osvobodil od hříchu a uvedl do správného vztahu s Bohem. Všechny tyto aspekty ohledně toho, co přišel učinit a nám dát, oslavujeme o „Vánocích Nové smlouvy.“
V knize Izajáše říká Bůh: „Odpovím ti v čase přízně, pomohu ti v den spásy, budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu, abys pozvedl zemi a zpustošená dědictví vrátil, abys řekl vězňům: ‚Vyjděte,‘ těm, kdo jsou v temnotách: ‚Ukažte se!‘ Nebudou hladovět ani žíznit, nebude je ubíjet sálající step a sluneční žár, neboť je povede ten, jenž se nad nimi slitovává, a dovede je ke zřídlům vod“ (Izajáš 49,8-10).
V těchto verších nám Bůh Otec říká, že se chystá poslat svého Syna, Ježíše Krista. Jesličky, betlémský příběh, příběh z Lukášova evangelia zapsaný v 1. a 2. kapitole není jen o oslavování dítěte, ale že Bůh přišel v lidské podobě, aby nám odhalil záměr Nové smlouvy.
V tomto Vánočním období děkuj Bohu za Novou smlouvu. Děkuj Bohu za osvobození, které přinesl jeho Syn Ježíš Kristus. Děkuj Bohu za milost, svobodu a vysvobození.