UZDRAV MOU NEVĚRU

„Ať ale žádá ve víře a bez pochybností. Kdo pochybuje, podobá se totiž mořské vlně, větrem bičované a hnané sem a tam. Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane.“ (List Jakubův 1,6-7)

Svět je plný křesťanů, kteří se nechopili Boží slovo. Myslí si, že je nevinné sedět v Božím domě a reptat a stěžovat si, jako by Bůh neslyšel. Bůh slyší naše reptání, naše obviňování, že se o nás nestará a že nás zklamal!

Bůh mě varoval, abych nenaslouchal vtíravým pochybnostem a strachu týkající se mé ženy, přátel, blízkých, kolegů. Bůh říká, abych pochybnosti přinesl na kříž a řekl: „Ježíši, uzdrav mou nevěru. Vezmi ji.“

Izraelci strávili čtyřicet let ve zmatku – pomlouvali, stěžovali si, byli plní hořkosti a žárlivosti. Jak ubohou existenci vedli, zatímco tvrdili, že jsou Božími dětmi, a že jsou svatí. To ale bylo jejich svědectví, ne Boží.

Musíte dospět do bodu, kdy Bohu budete důvěřovat. Pokud se to naučíte teď, až příště přijde krize, budete zpívat a provolávat chvály svému Vysvoboditeli! Nejenže přijde vítězství, ale co je důležitější, zasadíte smrtelnou ránu všem pochybnostem, strachu a nevěře.

Kde začít? Tím, že se podíváte přímo do zrcadla Božího slova. Zamyslete se nad svými slovy a činy za posledních třicet dní: Reptali jste? Stěžovali jste si? Možná odpovíte: „Ano, ale nereptal jsem na Boha!“ Ale ano, reptali jste! Ať už si stěžujete kdekoli nebo komukoli, všechno míří na Boha.

Všude, kde otevřu Bibli, vidím: „Důvěřuj mi a já tě z toho vyvedu. Jen mi svěř své cesty.“ Co je k tomu potřeba? Jednoduše toto: Pokojně stůjte a uvidíte Pánovu spásu. Ptáte se: „Ale co když se nic nestane?“ Ta odpověď odhaluje pochybnosti a strach.

Milovaní, obraťte se dnes k Bohu a řekněte: „Pane, udělal jsem ve své situaci všechno, co jsem uměl. Vím, že stejně nemůžu nic udělat, abych problém vyřešil. Budu ti důvěřovat a čekat na tvé vítězství.“

Nechte Boha učinit z vás svědky světu, svědky jeho věrnosti. Milujte ho celým srdcem. Svěřte mu všechny své problémy, svou víru a důvěru!