USVĚDČEN A ODSOUZEN

Zákon nás nezachraňuje, ale odsuzuje a usvědčuje nás z hříchu. „… skrze Zákon je poznání hříchu.“ (Římanům 3,20)

Zákon byl dán, „aby celý svět byl před Bohem usvědčen z viny.“ (Římanům 3,19) „Zákon nás jako pěstoun vychovával ke Kristu, abychom mohli být ospravedlněni vírou.“ (Galatským 3,24)

„Zákon je tedy sám v sobě svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré. Přineslo mi tedy to dobré smrt? Bylo snad to dobré příčinou mé smrti? Naprosto ne! Hřích však, aby se ukázal jako hřích, způsobil mi tím dobrým smrt; tak skrze přikázání ukázal hřích celou hloubku své hříšnosti.“ (Římanům 7,12-13)

Pavel tím říkal: „Nemohl jsem doopravdy uznat své hříchy a vyznat je, dokud jsem nevěděl, co je hřích. Nemohl jsem hledat Boží svatost, dokud jsem neviděl, jak daleko od Boha jsem. Zákon mě zasáhl a rozbil mou lhostejnost k hříchu. Když jsem uviděl Boží svatost díky jeho přikázáním, hřích se pro mě stal hříšným.“

Toto poznání nás žene přímo do Kristovy náruče s voláním: „Buď mi milostiv, Pane! Nedokážu se zachránit, neumím naplnit tvůj zákon. Jsem úplně prolezlý hříchem!“

Základním projevem víry je útěk usvědčeného, kajícného hříšníka k Božímu milosrdenství v Kristu Ježíši. Pouze člověk, který byl usvědčen z hříchů Božím zákonem, se utíká ke Kristu a hledá u něj útočiště.

V den Letnic se Petr postavil a přinesl zástupu evangelium Boží milosti. Nejprve je však postavil do spalujícího světla zákona. Ukázal prstem a řekl: „… vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili.“ (Skutky 2,23) Lidé byli zasaženi v srdcích, tak usvědčeni Božím slovem, že volali: „Co máme dělat?“ (Skutky 2,37)

Podobně Adamovi bylo dáno evangelium milosti až poté, co viděl svůj ubohý stav a důsledky svého hříchu – potom mu Bůh přinesl poselství milosrdenství a naděje!