UHAŠENÍ PLAMENE

Mluvil jsem telefonem s jedním blízkým přítelem, a on mi řekl něco, co mě zaskočilo. Bolestně mě to zasáhlo a velmi jsem se kvůli tomu zlobil. Telefon jsem mu nepoložil, ale rozhovor jsem co nejrychleji ukončil, takže si byl vědom, že mě vyprovokoval.

Rozhovor ve mně zažehl oheň. Byl jsem znepokojený, zraněný a rozrušený. Začal se mě zmocňovat vztek, rozhořčení a smutek. Jednoduše jsem se tím začal dusit.

Chodil jsem stále dokola ve své pracovně, zkoušel se modlit, ale byl jsem tak rozrušený a utrápený, že jsem se sotva dokázal na Pána soustředit. Modlil jsem se: „Pane, můj blízký přítel mě ponížil, a neměl k tomu důvod. Za tím musel být ďábel, co se mě snažil vyprovokovat. To nemusím poslouchat!“

Tyto myšlenky mě trápily asi hodinu. Konečně jsem se dostal do bodu, kdy jsem vykřikl: „Pane, opravdu se tím dusím!“

Tehdy jsem uslyšel Pánův tichý hlas říkat: „Davide, uhas ten oheň právě teď. Vaříš se v pocitech bolesti, vzteku a nenávisti., protože jsi byl hluboce zraněn. Ovšem to, co děláš, je nebezpečné, neodvažuj se v tom pokračovat.“

Už dávno jsem se naučil, že když mluví Duch Svatý, vyplatí se poslechnout. Na místě jsem svého chování litoval a prosil za odpuštění. Pak jsem si sedl a začal přemýšlet. „Co přesně mě vyprovokovalo? Proč jsem se tak rozčílil? Nemohu se na svého přítele dále hněvat. Jsme si blízcí už dlouhou dobu, vím, že mu odpustím. Proč jsem tolik naštvaný?“

Najednou mi to došlo. Oheň ve mně nebyl způsoben tímto rozhovorem. Byl jsem naštvaný, protože jsem se opět nechal snadno vyprovokovat. Trápil jsem se a byl jsem rozrušený sám ze sebe, protože jsem opět rychle propadl zlozvyku, o kterém jsem si myslel, že už jsem nad ním zvítězil.

Nejrychlejším způsobem, jak uhasit oheň je důvěřovat Kristovu odpuštění. On je připravený nám odpustit za všech okolností. „… neboť ty jsi, Panovníku, dobrý a nabízíš odpuštění; ke všem, kdo tě volají, jsi nejvýš milosrdný.“ (Žalm 86,5)