TRÁVIT ČAS S JEŽÍŠEM

Jestliže v každodenním životě čelíte nejrůznějším překážkám a požadavkům, a přitom nestrávíte ani deset minut v Boží přítomnosti, vaše láska umírá. Pokud někoho milujete nade vše ostatní, dáte mu najevo, že je pro vás tou nejdůležitější bytostí na zemi. Všechno ostatní ve srovnání s ní zbledne.

Vzpomeňte si na to, jak jste dávali najevo lásku svým milovaným, když jste spolu začali chodit. Pokud s vámi chtěli mluvit, i když jste byli zaneprázdněni, všeho jste nechali, abyste si spolu promluvili. Pokud vám něco vstoupilo do času, který jste chtěli trávit spolu, vadilo vám to. V době, kdy vám šlo o rozvoj lásky mezi vámi, všechno ostatní bylo druhořadé. 

Mnoho křesťanů dnes tráví týdny, dokonce měsíce, aniž by trávili kvalitní čas s Ježíšem. Jak mohou milovat Ježíše celým srdcem, když ho celé dny zanedbávají?

V Písni Šalamounově čteme, že nevěsta nedokázala jít spát, když její milovaný „odbočil jinam“. Vstala uprostřed noci a rychle vyběhla do ulic a všude hledala svého milého a křičela: „Viděl jsi mého milovaného?“ Pak vyznala: „Hledala jsem ho, a nenalezla, volala jsem ho, a neodpověděl mi.“ (Píseň 5,6)

Proč to pro ni bylo tak důležité? Protože „on sám je přežádoucí skvost. Takový je milý můj, takový je můj přítel, jeruzalémské dcery.“ (Píseň 5,16) „Jestliže najdete mého milého, co mu sdělíte? Že jsem nemocna láskou.“ (Píseň 5,8) Nemohla být bez svého milovaného.

Jak se Ježíš cítí, když prostírá stůl a očekává naši společnost, ale my se nikdy neukážeme? Jaké odmítnutí musí cítit, když před něj neustále klademe něco jiného? Bible nás nazývá jeho nevěstou, jeho milovanou a jeho jedinou velkou láskou. Byli jsme stvořeni pro společenství s ním!