Příběh o marnotratném synovi je známý, takže ho nebudu podrobně popisovat. Tento příběh však není primárně o synovi, ale spíše ukazuje potěšení otce.
Ano, podobenství o marnotratném synovi je o návratu (viz Lukáš 15,11–32), ale není jen o tom, že se syn konečně vrátí domů. Ukazuje také to, co drží syna doma. Je o milosti, odpuštění a obnovení. Přečtěte si příběh znovu a všimněte si, že příběh nekončí tím, že se syn vrátí. To je důležité.
Co tedy drží syna doma? Jeho otec se z něj těší! „ … ‚můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.‘ A začali se veselit.“ (Lukáš 15,24)
Otec marnotratníka nekáral, neodsuzoval ho, dokonce už ani nikdy nemluvil o jeho útěku. Místo toho uspořádal skvělou hostinu a pozval přátele a sousedy. Otec toužil, aby se jeho syn vrátil domů, a teď se to stalo.
Marnotratník možná nejprve protestoval a řekl otci: „Ne, ne, nejsem toho hoden.“ Jeho otec však chtěl, aby mu oblékli nejlepší oděv, na ruku dali prsten a boty na nohy. Vše, co otec vlastnil, bylo opět synovi zpřístupněno. Nastalo velké veselí s hudbou, tancem a hodováním.
Věřím, že tohoto mladého muže přivedla domů láska; ale byla to otcova radost, která ho tam udržela. Ztracený a zlomený mladý muž se vrátil domů a zůstal zde, protože když se každý den probudil, viděl, že jeho otec je šťastný, že ho má doma. Jeho otec byl potěšen, že je u něj. Navíc se v životě mladého muže obnovovalo všechno, co bylo zničeno.
Znal jsem mnoho bývalých závislých, kteří jsou jako marnotratný syn. Mohli by se zaměřit pouze na to, co před lety kvůli svému zlozvyku ztratili: manžel(ka), děti, služba. Cítí Pánovo trestání, které může být bolestné, ale zároveň jim Ježíš říká: „V mém království není nic ztraceno. Díky tomu budeš silnější. Teď jsi doma a moje milost tě plně obnoví.“